Čtyřicátý týden: Třicátý týden: celistvost a uzdravení
Borovice jack … nejsou dřeviny [a] nevyhrají ani mnoho soutěží krásy. Ale pro mě je tento starý statečný strom, osamocený na svém skalnatém bodě, tak krásný, jak jen živá věc může být…. Ve svém tichu vypovídá o … celistvosti … celistvosti, která pramení z toho, že jste tím, čím jste. -Douglas Wood, Fawn Island
Autor Parker Palmer představuje způsoby, jakými mu příroda pomáhá znovu se napojit na vlastní celistvost.
Skrýváme svou pravou identitu a jsme pak rozpolcení
Thomas Merton tvrdil, že „ve všech viditelných věcech je … skrytá celistvost“. [1] Ale ve světě lidí – kde jsme méně viditelní než borovice – mohou Mertonova slova občas znít jako zbožné přání. Ve strachu, že naše vnitřní světlo zhasne nebo že bude odhalena naše vnitřní temnota, skrýváme před sebou svou pravou identitu [a] oddělujeme se od své vlastní duše. Nakonec žijeme rozpolcený život, natolik vzdálený od pravdy, kterou v sobě nosíme, že nemůžeme poznat „integritu, která pramení z toho, že jsi tím, čím jsi“.
Popíráme svou vnitřní temnotu
Mé poznání rozděleného života vychází nejprve z osobní zkušenosti: Toužím být celistvý, ale rozdělenost se často zdá být snazší volbou. „Tichý, tichý hlas“ říká pravdu o mně, mé práci nebo o světě. Slyším ho, a přesto se chovám, jako bych ho neslyšel. Odmítám osobní dar, který by mohl posloužit dobrému cíli, nebo se zavazuji k projektu, kterému ve skutečnosti nevěřím. Mlčím k problému, který bych měl řešit, nebo aktivně poruším víru v jedno ze svých vlastních přesvědčení. Popírám svou vnitřní temnotu, čímž jí dávám větší moc nad sebou, nebo ji promítám do druhých lidí a vytvářím si „nepřátele“ tam, kde žádní nejsou…..
Na „poušti“ se učíme vnímat celistvost
Na poušti vnímám celistvost skrytou „ve všech věcech“. Je v chuti divokých bobulí, vůni sluncem spálených borovic, pohledu na polární záři, zvuku vody šplouchající na břehu, ve známkách základní celistvosti, která je věčná a mimo jakoukoli pochybnost. A když se vrátím do lidského světa, který je pomíjivý a plný nedůvěry, mám nové oči pro celistvost skrytou ve mně a mém druhu a nové srdce pro lásku i k našim nedokonalostem.
Pro Palmera k celistvosti patří i nedokonalost a zlomené srdce:
Příroda není o dokonalosti
Divočina mi neustále připomíná, že celistvost není o dokonalosti. Dne 4. července 1999 dvacetiminutová smršť větru o síle hurikánu strhla v Boundary Waters dvacet milionů stromů. Když jsem se o měsíc později vydal na svou každoroční pouť na sever, měl jsem z té zkázy zlomené srdce a přemýšlel jsem, zda se tam chci vrátit. A přesto jsem od té doby při každé návštěvě s úžasem sledoval, jak příroda využívá devastaci ke stimulaci nového růstu a pomalu, ale vytrvale hojí své vlastní rány.
I devastace je nedílnou součástí života
Celistvost neznamená dokonalost: znamená to přijmout zlomenost jako nedílnou součást života. Toto poznání mi dává naději, že lidská celistvost – moje, vaše, naše – nemusí být utopickým snem, pokud dokážeme devastaci využít jako zárodek nového života.
Prameny:
1] Thomas Merton, “Hagia Sophia,” in A Thomas Merton Reader, ed. Thomas P. McDonnell, rev. ed. (New York: Image Books/Doubleday, 1974, 1989), 506.
Parker J. Palmer, A Hidden Wholeness: The Journey toward an Undivided Life (San Francisco, CA: Jossey-Bass, 2004), 4–5.
Image credit: A path from one week to the next—Alma Thomas, The Eclipse (detail), 1970, acrylic on canvas, Smithsonian. Alma Thomas, Snow Reflections on Pond (detail), 1973, acrylic on canvas, Smithsonian. Alma Thomas, Snoopy—Early Sun Display on Earth (detail), 1970, acrylic on canvas, Smithsonian. Click here to enlarge image.
Many pieces form a collective, which makes a whole. We heal together.