Privilegium samotného života

Genesis popisuje “samotnou dobrotu”, která přichází na konci dlouhého procesu stvoření….. Tento harmonický celek je tak dobrý, že si Stvořitel bere takříkajíc volno, aby se z něj mohl těšit. Tento den odpočinkové radosti nám říká, že smyslem existence nejsou peníze, moc, sláva, bezpečí ani nic jiného než toto: podílet se na dobrotě, kráse a živosti stvoření.

Kosmický tanec

Je to, jako by Bůh věčně přicházel na návštěvu, ale my jsme málokdy doma. Pravděpodobně jsme někde venku a kupujeme si duchovní knihu nebo něco jiného, nebo se s někým hádáme o Bohu. Takže se stále snažíme vstoupit do tohoto rytmu….. Jak se můžete naučit pohybovat se s Bohem danou přirozeností prvotního rozvíjejícího se rytmu svého života a svého průchodu časem od narození až po smrt?

Posvátná realita

Františkánský teolog svatý Bonaventura (asi 1217-1274), navazující na Ježíšovo vtělení a Františkovu lásku k celé přírodě, viděl ve všem stopy či otisky Boha. Celý svět je “vtělením” Božího tajemství, ba přímo “Božím tělem” (viz Řím 8, 19-23). Ježíš je mikrokosmem makrokosmu, hologramem celku, korporativní osobností lidstva – jinými slovy, zástupcem všeho a všech ostatních (viz Kol 1,15-20). 

Konečná změna paradigmatu

V Trojici má láska konečně pevnou definici a popis. Je-li Trojice šablonou pro veškeré stvoření, od atomů po galaxie, pak je krásnou metaforou pro Boha metafora vodního kola, které se vždy vylévá jedním směrem. Dávání a odevzdané přijímání jsou tvarem skutečnosti. Nyní se láska stává mnohem větší než pouhé emoce, pocity, zamilovanost nebo pomíjivý románek. Je dokonce fyzickým a metafyzickým tvarem vesmíru. 

47-jpg

Sdílení Boží milosti

Struktura darů ve vesmíru je strukturou vzájemně závislého společenství přírody a bližních, které se táhne napříč věky a v němž pečujeme o to, co nám bylo předáno, a jako odpověď dáváme dary druhým. Nejedná se o uzavřený kruh výměny; spíše se podobá kruhům, které se vlní na rybníku, když se do vody vhodí oblázek.

Nejčistší formou spirituality je nalézt Boha v tom, co je přímo před vámi - schopnost přijmout to, co francouzský jezuita a mystik Jean Pierre de Caussade (1675-1751) nazval svátostí přítomného okamžiku.

Tělo vesmíru

Je-li Kristus tělem Božím, kterým je, pak chléb, který nabízí, je také tělem vesmíru. Podívejte se do hloubky a všimněte si slunečního svitu v chlebu, modré oblohy v chlebu, mraků a velké země v chlebu. Můžete mi říci, co v chlebu není?