Sedmnáctý týden: Svátostná realita
Otec Richard neustále zdůrazňuje ústřední postavení eucharistie v křesťanském životě:
Eucharistie – nebo to, co mnozí křesťané nazývají společenstvím – se stává naším trvalým prubířským kamenem na křesťanské cestě. Stává se místem, kam se musíme opakovaně vracet, abychom našli svou tvář, své jméno, svou absolutní identitu, kdo jsme v Kristu, a tedy kým jsme navždy. Nejsme jen lidé, kteří mají zkušenost s Bohem. Eucharistie nám říká, že jsme nějakým tajemným způsobem požitým Bohem s lidskou zkušeností!
Kristus v prvcích chleba a vína
To pokračuje v Římanům 8:19–25 (jako stvoření), 1 Korintským 10:16–17 a 11:23–25 (jako chléb a víno) a v 12:12–13 (jako lidé). V každém z těchto míst Písma a ve stále širším smyslu vyjadřuje Pavel své plné přesvědčení, že dochází ke skutečnému přenosu lidské a duchovní identity z Krista na stvoření, na prvky chleba a vína a jejich prostřednictvím na lidi.
Vtělení Krista k prvkům Země a celého vesmíru
Eucharistie, stejně jako Zmrtvýchvstání, tedy není jedinečnou událostí nebo podivnou anomálií. Eucharistie je Vtělení Krista dovedené do své konečné podoby a konce – k samotným prvkům země. Všechno je to jedno obrovské kontinuum Vtělení. Je to skutečně jeden posvátný vesmír, všechny věci se točí kolem jedné věci (uni versus), božské. [1]
Vietnamský buddhistický mnich Thich Nhat Hahn (1926-2022) psal o „Ježíši a Buddhovi jako bratrech“. O křesťanském rituálu přijímání píše:
Chléb a víno jsou součástí vesmíru
Chléb, který vám, nám, podal Ježíš, je skutečný chléb, a pokud můžete jíst skutečný chléb, máte skutečný život. My však nejsme schopni jíst skutečný chléb. Snažíme se jíst pouze slovo chléb nebo představu chleba. I když slavíme eucharistii, stále jíme pojmy a představy. „Vezměte, přátelé, toto je mé tělo, toto je má krev.“ Tohle je můj život. Může být nějaký drastičtější jazyk, aby vás probudil? Co by Ježíš mohl říci lepšího? Jedli jste představy a pojmy a já chci, abyste jedli skutečný chléb, abyste se stali živými. Když se vrátíte do přítomného okamžiku, plně živí, uvědomíte si, že toto je skutečný chléb, že tento kousek chleba je tělem celého vesmíru.
Eucharistie není jen nějaký pojem – je to skutečný chléb na němž se podílí celý vesmír
Je-li Kristus tělem Božím, kterým je, pak chléb, který nabízí, je také tělem vesmíru. Podívejte se do hloubky a všimněte si slunečního svitu v chlebu, modré oblohy v chlebu, mraků a velké země v chlebu. Můžete mi říci, co v chlebu není? Celý kosmos se spojil, aby vám přinesl tento kousek chleba. Jíte ho tak, že se stáváte živými, skutečně živými. . . . Jezte tak, aby se Duch svatý stal ve vás energií, a pak kousek chleba, který vám Ježíš dává, přestane být představou, pojmem. [2]
Převážně přeloženo s www.DeepL.com/Translator (free version)
Prameny:
[1] Adapted from Richard Rohr, The Universal Christ: How a Forgotten Reality Can Change Everything We See, Hope for, and Believe (New York: Convergent, 2019), 137–138.
[2] Thich Nhat Hanh, Going Home: Jesus and Buddha as Brothers (New York: Riverhead Books, 1999), 106–107.
Image credit: Patricia Duncan, Flight of Lesser Sandhill Cranes (detail), 1975, photograph, Nebraska, public domain, National Archives. Morgan Winston, Bread and Goblet of Juice for Communion (detail), 2020, photograph, Florida, free use. Jenna Keiper, Winter Trees (detail), 2021, photograph, Washington, used with permission. Jenna Keiper & Leslye Colvin, 2022, triptych art, United States.
This week’s images appear in a form inspired by early Christian/Catholic triptych art: a threefold form that tells a unified story.
Image inspiration: God’s sacramental reality is much bigger and more ordinary than what we often consider “holy.” The Divine Presence is found in bread, wine, a flock of geese, and winter trees.