Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
eilharda de Chardina (1881–1955): Bůh je „vtělený ve světě“. Všichni jsme společně „neseni v jednom světovém lůně; přesto je každý z nás svým vlastním malým mikrokosmem, v němž se vtělení odehrává nezávisle s různou intenzitou a odstíny, které nelze sdělit.“ Teilhard pevně věřil, že vše kolem něj „je tělem a krví Slova.
Vtělení tedy není pouze „Bůh, který se stal Ježíšem“. Je to mnohem širší událost, a proto Jan nejprve popisuje Boží přítomnost obecně slovem „tělo“ (Jan 1:14). Jan hovoří o všudypřítomném Kristu, kterého stále potkáváme v jiných lidech, v hoře, stéblu trávy nebo špačkovi.
R.Rohr:
Kristus, kterého žádáme a na kterého čekáme, zahrnuje naše vlastní plné zrození a další zrození dějin a stvoření. Tomuto dospělému a kosmickému Kristu můžeme říci: „Přijď, Pane Ježíši“ (Zj 22,20) se zcela novým porozuměním a záměrnou vášní. Tím se celý náš život i život církve stává jedním obrovským „adventem“.
Když mluvíme o adventu nebo o přípravě na Vánoce, nemluvíme jen o čekání na narození malého Ježíška. To se stalo už před dvěma tisíci lety. Ve skutečnosti vítáme Univerzálního Krista, Kosmického Krista, Krista, který se věčně rodí (inkarnuje) v lidské duši a v dějinách.
Raná východní církev, kterou ve Spojených státech a západní Evropě zná příliš málo lidí, jasně ukázala, že Kristovo vtělení projevuje univerzální princip. Vtělení neznamenalo jen to, že se Bůh stal Ježíšem, ale že Bůh řekl ano hmotnému vesmíru a samotné tělesnosti. Východní křesťanství chápe tajemství vtělení v univerzálním smyslu. Je to tedy vždy advent, protože Bůh přichází na svět navždy (viz Jan 1,9).
Jasný cíl a směr biblického zjevení směřuje k plnému, vzájemnému přebývání. Toto směřování ke sjednocení vidíme, když Bůh kráčí v zahradě s nahým Adamem a Evou a „celým šikem“ stvoření (Genesis 2,1). Toto téma nachází svůj šokující vrchol v uvědomění, že „tajemstvím je Kristus ve vás, vaše naděje na slávu“ (Kol 1,27). Jak vzrušeně říká Jan: „Poznáváte ho, protože je s vámi a je ve vás!“. (Jan 14,17). Věčné tajemství vtělení konečně dosáhne svého a „začne Beránkova svatební hostina“ (Zj 19,7-9). Dějiny nesměřují k Armagedonu ani k závěru ve stylu „Left Behind“. Ježíš na mnoha místech říká, že to bude velká svatební hostina.
ez ohledu na to, kde se nacházíme, můžeme vstoupit do prostoru, který kdysi obýval Ježíš, a najít tam skutečnou přítomnost, která k nám promlouvá. Boží hledání nás může proměnit, ne tím, že nás pozvedne ze sebe samých, ale tím, že nás uzemní v radosti a zápase lidského bytí.
Bůh potřeboval ženy k přežití. Než nás Ježíš nasytil chlebem a vínem, tělem a krví, potřeboval být sám Ježíš nasycen, a to ženou. Potřeboval ženu, která by řekla: „Toto je mé tělo, které se za vás dává.“ -Rachel Held Evansová
Bůh svěřil své já, zcela a úplně a v plné tělesné podobě, do péče ženy. Bůh potřeboval ženu, aby přežil. Než nás Ježíš nakrmil chlebem a vínem, tělem a krví, potřeboval být sám nakrmen, a to ženou. Potřeboval ženu, která by řekla: „Toto je mé tělo, které se za vás vydává.“. . .
Smysl Vtělení spočívá v tom, že Ježíš je jedním z nás v obyčejnosti. Ježíš je Božím prohlášením, že Nekonečný je přítomen v tom všem. . . .