Bůh kráčí v hluboké solidaritě s lidstvem, sdílí naše utrpení i okamžiky naděje. Uprostřed našich těžkostí je Bůh s námi. Jméno Emmanuel zůstává na našich rtech v neklidných časech.
Bůh v galaxiích a v lidstvu
Kristus, druhá osoba Trojice, Kristus, Stvořitel vesmíru nebo možná mnoha vesmírů, který dobrovolně a s láskou opouští veškerou svou moc a přichází na tuto ubohou, hříchem naplněnou planetu, aby s námi několik let žil a ukázal nám, jací bychom měli a mohli být. Kristus k nám přišel jako Ježíš Nazaretský, zcela lidský a zcela božský, aby nám ukázal, co to znamená být stvořen k Božímu obrazu. Ježíš, jak nám připomíná Pavel, byl prvorozený z mnoha bratří [Římanům 8,29].
Druhé vtělení vychází z prvního
Nemusíme se bát hloubky a šíře vlastního života, toho, co nám tento svět nabízí nebo co po nás žádá. Je nám dáno svolení, abychom se důvěrně seznámili s vlastními zkušenostmi, poučili se z nich a dovolili si sestoupit do hloubky věcí, dokonce i svých chyb, než se pokusíme vše příliš rychle překonat ve jménu jakési idealizované čistoty či nadřazenosti. Bůh se skrývá v hlubinách a není vidět, dokud zůstáváme na povrchu čehokoli – dokonce i hlubin našich hříchů.
Bůh se nám odevzdává v lásce
Bůh je jediný, komu se můžeme odevzdat, aniž bychom ztratili sami sebe. Je to paradox. František a Klára ztratili a opustili veškerý strach z utrpení; veškerou potřebu moci, prestiže a majetku; a veškerou potřebu, aby jejich malé já bylo důležité – a vyšli na druhé straně s vědomím něčeho podstatného: kým skutečně jsou v Bohu,