Patnáctý týden: Odevzdaná láska
Vtělení Boha Lásky
Františkánský učitel Ilia Delio vidí Vtělení jako Boha, který se nám odevzdává v pokorné, lidské podobě:
Bůh je láska a láska nikdy nezklame. Bylo by však chybou myslet si, že odevzdání je pohybem v důvěře a lásce pouze z naší strany, jako by Bůh snad čekal, až mu předáme otěže řízení. Taková představa se míjí s obrovským tajemstvím Boha jako lásky, neboť naše odevzdání se Bohu je založeno na Božím odevzdání se nám. . . .
Bůh nám, odevzdal sebe
Odevzdání se Bohu v osobě Ježíše Krista je velkým tajemstvím Boha. Bůh se nedrží zpátky a nečeká, až vše napravíme; naopak, Bůh nás miluje tam, kde jsme, a takové, jací jsme. Ve Vtělení nás božská láska našla a odevzdala se nám. Odevzdala se nám, abychom s ní dělali, co se nám zlíbí.
Odevzdáme i my sebe Bohu?
Co si počneme s tímto obrovským darem božské lásky, který nám byl tak svobodně dán? Někteří z nás jsou vůči této lásce slepí, a tak ji ignorují. Jiní nevěří, že se nám Bůh odevzdává – zcela v lásce -, a proto ji odmítají. Ještě jiní se obávají, že by Bůh sebedarovací lásky mohl být slabý, a tak božskou lásku zpochybňují. Pro ty, kdo dýchají Božím Duchem, je však odevzdání se Bohu v lásce největším aktem pokory a člověk může tuto lásku přijmout pouze v chudobě a pokoře. Přijatelnost vyznačuje osobu odevzdání. [1]
Pro otce Richarda jsou svatí František (1182-1226) a Klára z Assisi (1194-1253) mocnými příklady lidí, kteří odevzdali svůj život Bohu a objevili, kým v Bohu skutečně jsou:
Odevzdáš-li se Bohu, postavíš svůj dům na skále
Bůh je jediný, komu se můžeme odevzdat, aniž bychom ztratili sami sebe. Je to paradox. Nemohu vám to dokázat a určitě to tak ne vždy cítíte, ale slibuji, že je to pravda. František a Klára ztratili a opustili veškerý strach z utrpení; veškerou potřebu moci, prestiže a majetku; a veškerou potřebu, aby jejich malé já bylo důležité – a vyšli na druhé straně s vědomím něčeho podstatného: kým skutečně jsou v Bohu, a tím pádem i kým skutečně jsou. Jejich dům byl pak postaven na „základové skále“, jak říká Ježíš (Mt 7,24). Taková schopnost skutečné změny je často plodem utrpení a různých forem chudoby, protože falešné já se nevzdá bez boje na život a na smrt. Pokud je utrpení „vždy, když nemáme věci pod kontrolou“ (moje definice), pak můžeme pochopit, proč je určitá forma utrpení naprosto nezbytná, aby nás naučila žít mimo iluzi kontroly a vrátit tuto kontrolu Bohu.
František a Klára skočili do ohně křížové cesty s naprostou důvěrou v Boží lásku
František a Klára dobrovolně skočili právě do ohně, z něhož se většina z nás snaží uniknout, s naprostou důvěrou, že Ježíšova křížová cesta nemůže být a nebude špatná.
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version)
Prameny:
[1] Ilia Delio, Ten Evenings with God (Liguori, MO: Liguori Publications, 2008), 79–80.
Adapted from Richard Rohr, Eager to Love: The Alternative Way of Francis of Assisi (Cincinnati, OH: Franciscan Media, 2014), 20–21.
Image credit: Jenna Keiper, Leaves (detail), 2021, photograph, New Mexico, used with permission. , Christ Figure from the Office of Richard Rohr (detail), 2021, photograph, New Mexico, used with permission. Web (detail), 2021, photograph, Washington, used with permission. Jenna Keiper & Leslye Colvin, 2022, triptych art, United States.
This week’s images appear in a form inspired by early Christian/Catholic triptych art: a threefold form that tells a unified story.
Image inspiration: Fallen leaves in water surrender to the cycles of seasons. A spider’s web catches and kills a passing fly. Can we surrender to these moments too? Death is an invitation to slip beyond the web of knowing. What might we find if we allowed the cycle of death and resurrection in our own lives?