Láska a oheň života

Milujeme tedy Boha, když se s ním dělíme o tyto zranitelné stránky svého života. Stejně jako malé dítě uprostřed záchvatu vzteku může křičet “Nenávidím tě, mami!” jen proto, že ví, že jeho výbuch neukončí jejich vztah, můžeme Bohu vyjádřit své hluboké pochybnosti, hněv nebo frustraci jen proto, že máme ještě hlubší důvěru v Boží lásku….. To, že se o tuto bolest s Bohem dělíme, místo abychom ji zadržovali, se ukazuje jako výraz lásky.

Láska a hněv

Poté, co jsem celý život před hněvem utíkal, bylo třeba si na něj zvyknout. Všiml jsem si, že mě vztek ani neosvobozuje, ani mi nepřináší lepší pocit. Ale dal mi slova a energii k boji proti bělošské nadřazenosti v sobě a bělošské nadřazenosti ve světě a všem způsobům, kterými bělošská nadřazenost ničila nás i ty, které jsme milovali.

“Cooked” by Love – Pokrm pro lásku

Jádrem rozlišování pro něj proto není otázka “Co mám dělat?” nebo “Co se ode mě očekává?”. Spíše jde o otázku “Co miluji? Co se nyní nejpřirozeněji vynořuje z mého srdce?”. Pro tohoto perského básníka třináctého století není náboženství v první řadě to, co si myslíte, nebo dokonce činy, které konáte. Je to to, po čem toužíte.

Posvátné ohnivé srdce

Něco v Bohu a něco v nás si odpovídá. Pocházíme z Boha, máme v něm své bytí a vracíme se k němu. V tradici srdce je touto korespondencí láska. Láska, ne pouze jako sentiment nebo cit, ale láska jako vnitřní dynamismus Boha v trojjediném Božím já. Láska jako generativní síla, která překonává smrt. Láska jako sebedarování. Láska jako přijetí “druhého” jako druhého já. Láska jako gravitační síla, která spojuje všechny odlišné věci. Láska jako oheň, který čistě spaluje, a jako balzám, který léčí. Láska jako zrak, který vidí celistvost částí i celku. Láska jako zdroj i cíl a cesta mezi nimi.

Sedmý příběh

Trojice krásně ruší veškerou negativitu naprosto pozitivním pohybem, který nikdy neotočí svůj směr. Bůh se vždycky dává, a to i ve chvílích, kdy nepřístupnost lásky prožíváme jako božský hněv. Nevěřím, že v Bohu vůbec existuje nějaký hněv – je to teologicky nemožné, když je Bůh Trojice.

Sedmý příběh

Sikhská aktivistka Valarie Kaur :Když se lidé dobrovolně spojí, aby vytvořili svou vlastní vizi, začnou si přát její uskutečnění s takovou vášní, že k ní začnou vytvářet aktivní cestu vedoucí z přítomnosti. Duch a cesta k jeho uskutečnění se spojí. Místo toho, abychom se viděli jen jako oběti, začneme se vnímat jako součást pokračujícího boje lidských bytostí nejen o přežití, ale i o vývoj ve více lidské bytosti.

Sedm příběhů: První část

McLaren: Všichni víme, že ve světě působí mnoho dalších příběhů, příběhů, které zraňují lidi, příběhů, které možná zranily každého z nás. Uvědomme si, že můžeme být v pokušení reagovat na tyto příběhy, které zraňují, způsobem, který v tomto [zraňujícím] příběhu pokračuje. Chvíli chovejme ve svém srdci modlitbu, prosbu, žádost o pomoc, aby naše životy nebyly vtaženy do příběhů, které zraňují, ale abychom žili na stálém kurzu příběhu, který uzdravuje.

Směřování k větší lásce

Možná, že naší největší službou je prostě hledání způsobů, jak posílit a žít blíže svému dobru. To však zdaleka není snadné. Vyžaduje to každodenní pozornost, uvědomění si všeho, co nás snižuje, rozptyluje a způsobuje, že zapomínáme, kým jsme. Ale každý skutek služby svědčí o možnosti svobody pro nás všechny. A pokaždé, když se někdo stane průzračnějším pro světlo v sobě, obnoví světlo ve světě.

Vždy v Boží přítomnosti

Musíme s nimi denně bojovat … s těmi mnoha drobnými starostmi o zítřek, protože vysávají naši energii…. Věci, které je třeba udělat, se musí udělat, a pokud jde o zbytek, nesmíme dovolit, abychom se zamořili tisíci drobnými obavami a starostmi, tolika pohnutkami bez důvěry v Boha…. Nakonec máme jen jednu morální povinnost: získat v sobě velké plochy pokoje, stále více pokoje, a odrážet ho směrem k druhým. A čím více pokoje bude v nás, tím více pokoje bude i v našem neklidném světě.

Boží otisky v přírodě

Naši přírodní předkové

Pokud skutečně věříme, že nás Bůh obklopuje, věříme, že modlitba je každodenní zkušenost bytí naživu….. Když vyjdete ven a zapojíte se do světa v tichém naslouchání, modlitba se stane a získá pro vás vlastní způsob bytí. Možná je modlitba jen poezií a my prožíváme projevy toho, co znamená být člověkem.