Sedmý týden: Mystikové v ohni lásky
Autorka a pedagožka Belden Laneová vypráví o putování s batohem po Ozark Mountains a o tom, jak našla inspiraci v díle súfijského mystika Džalála al-Dína Rúmího (1207-1273).
Perský básník se setkává s Bohem v lidských zkušenostech
Na tuto cestu jsem si vzal zajímavého společníka, perského básníka ze třináctého století Džaláluddína Rúmího. Přízemnějšího, bujarého a Bohem opojeného parťáka na túru si člověk nemůže přát. Rozhovory s ním v noci pod hvězdami mohou být … prošpikované zemitými obrazy a bouřlivým smíchem. O Bohu mluví v souvislosti s cizrnou vařenou na otevřeném ohni, měsícem odrážejícím se na hladině rybníka, vůní vrb nebo touhou Potifarovy ženy po Josefově nápadné kráse. Pro Rúmího je setkání se svatým vždy zakotveno v pozemské lidské zkušenosti. Poznání Velkého tajemství – rozpoznání Alláhovy vůle – se pro něj podobá spíše zamilování než poučení z psaného textu…..
Báseň o flétně – setkání s duší a božským dechem ohně lásky
Jádro Rúmího učení spočívá v súfijském pojetí tawhídu (neboli „jednoty“). Jedná se o touhu po mystickém sjednocení s Milovaným, s božským milencem, od něhož byl člověk odloučen. V úvodních řádcích svého nejslavnějšího díla Masnaví (jeho „písně o flétně“) Rúmí líčí duši jako rákos vyříznutý z vlhkého rákosí vlastního Božího srdce. Touží se vrátit ke svému zdroji a nachází přechodnou radost v tom, že se stává rákosovou flétnou, kterou prochází božský dech ohně lásky. [1] Jako opilý blázen je Rúmí zasažen láskou. Na nic jiného nedokáže myslet.
Co je v mém srdci? Co miluji?
Jádrem rozlišování pro něj proto není otázka „Co mám dělat?“ nebo „Co se ode mě očekává?“. Spíše jde o otázku „Co miluji? Co se nyní nejpřirozeněji vynořuje z mého srdce?“. Pro tohoto perského básníka třináctého století není náboženství v první řadě to, co si myslíte, nebo dokonce činy, které konáte. Je to to, po čem toužíte.
Vítám svoji přeměnu?
Belden zmiňuje „pastýře“, který v Rumiho poezii často zastupuje obyčejného člověka:
Vypůjčíme-li si další Rúmího metaforu, pastýř byl „uvařen“ a změkl – opečen na ohni, aby se nakonec proměnil do podoby lásky. Tato radikální změna může být nesnesitelná. Cizrna křičí, když ji kuchař hodí do vroucí vody: „Proč mi to děláš?“ Když však pochopí, že vaření mu má dodat chuť, vitalitu a zcela nový život, fazole se přestane bránit a proces přeměny vítá. „Uvařte mě ještě,“ volá. „Udeřte mě lžící na scezení. Sám to nezvládnu.“ [2]
Lásku získáš , když ztratíš sám sebe a staneš se láskou
K přechodu od syrového k vařenému je nutná disciplína. Teprve časem se milenec promění v obraz milovaného….. Láska je škola ohně, učí Rúmí. Její tajemství obejmeš jen tehdy, když ztratíš sám sebe, když se nakonec staneš tím, co miluješ. Přitom zjistíte, že to, co jste považovali za něco zcela vnějšího, bylo celou dobu ve vás.
Přečtěte si tuto meditaci na cac.org.
Prameny:
[1] Jalal al-Din Rumi, Masnavi 1.1–10, in The Masnavi, book 1, trans. Jawid Mojaddedi (New York: Oxford University Press, 2004), 4–5.
[2] Rumi, Masnavi 3.4162–4164, 4200–4201, in The Masnavi, book 3, trans. Jawid Mojaddedi (New York: Oxford University Press, 2013), 252, 254. Lane’s paraphrase.
Belden C. Lane, Backpacking with the Saints: Wilderness Hiking as Spiritual Practice (New York: Oxford University Press, 2015), 158, 159, 160.
Image credit: Wonderlane, Untitled (detail), Seattle, 2020, photograph, public domain. Click here to enlarge image.
A fire of love can fill us up and shine out with great strength.