Sedmý týden: Mystikové v ohni lásky
Po celý můj život, po celý můj život, svět v mých očích postupně vzplanul, až se v plamenech kolem mě téměř úplně rozzářil zevnitř. -Teilhard de Chardin, Božské prostředí
Mystik a vědec Teilhard de Chardin (1881-1955) našel v obraze ohnivého Nejsvětějšího Srdce Ježíšova kosmický význam. David Richo píše:
Oheň v Božím srdci spaluje ego
Obraz ohně mystiků Teilhard rozšířil a obohatil v rámci své nové kosmologie….. Pro tuto metaforu existuje skutečně mnoho precedentů. V [apokryfním] evangeliu svatého Tomáše je Ježíš představen jako ten, kdo říká: „Kdo se ke mně přibližuje, přibližuje se k srdci ohně“. [1] V litanii k Nejsvětějšímu Srdci je invokace „Žhavá pec lásky“. Obrazy Nejsvětějšího Srdce ukazují věčný plamen vycházející z jeho středu. Oheň spaluje sobecké ego, aby mohla zazářit naše základní dobrota, naše pravá přirozenost jako láska….. Oheň v Božím srdci je stejný oheň, který hoří v nás, jakmile získáme vnitřní vizi, která nám umožní uznat božství v sobě…..
Ego se promění ve zlato pokory a velkorysosti
Když svatý Pavel říká, že „náš Bůh je oheň stravující“ [Žid 12,29], vidíme opět metaforu pro odbourání egocentrismu. Kristovo srdce se může stát ohnivým středem nás samých a v tomto alchymistickém plameni se ego promění ve zlato pokory a velkorysosti. Naší duchovní praxí je tedy přeměnit energii svého ega v soucit s druhými, a to nikoli na úkor osobní úcty, ale jako jeho plod…. Oheň je spojován s peklem, ale v kontextu mystických zjevení se oheň týká lásky. Svaté srdce je božským příslibem, že svět neskončí ohněm, ale že se v něm znovu zrodí.
Pro staré Řeky a Egypťany bylo uzdravení způsobeno světlem a ohněm. To se možná nejvíce podobá Teilhardovu mystickému smyslu ohně Svatého srdce, který přináší světu světlo a uzdravení. [2]
Pocházíme s Boha a skrze lásku s ním komunikujeme
Teoložka Wendy Wrightová označuje za podstatu Nejsvětějšího srdce lásku:
Něco v Bohu a něco v nás si odpovídá. Pocházíme z Boha, máme v něm své bytí a vracíme se k němu. V tradici srdce je touto korespondencí láska. Láska, ne pouze jako sentiment nebo cit, ale láska jako vnitřní dynamismus Boha v trojjediném Božím já. Láska jako generativní síla, která překonává smrt. Láska jako sebedarování. Láska jako přijetí „druhého“ jako druhého já. Láska jako gravitační síla, která spojuje všechny odlišné věci. Láska jako oheň, který čistě spaluje, a jako balzám, který léčí. Láska jako zrak, který vidí celistvost částí i celku. Láska jako zdroj i cíl a cesta mezi nimi.
Tradice srdce neříká pouze to, že Bůh nás miluje „protože“ nebo že Boží lásku lze vidět „v“, ale že Bůh je Láska. A že se s Boží podstatou skutečně můžeme v nějakém malém smyslu setkat tady a teď. [3]
Tuto meditaci si můžete přečíst na stránkách cac.org.