Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Ačkoli dnešní křesťanské církve konají mnoho dobra, jsou stále do značné míry, zejména na Západě, v souladu s kulturní a politickou mocí. Abychom obnovili důraz rané církve na víru jako na milující a komunitní způsob života, musíme jednoznačně podporovat dobré a soucitné pastorační a uzdravující praktiky. (R.Rohr)
Záznam je pro web příliš velký a proto jej pošlu přes Google nebo úschovnu. Platí však, že jej není dovoleno dál šířit a že je třeba respektovat práva a soukromí účastníků semináře
Všichni dýcháme stejný vzduch. Katolík, evangelík, muslim, budhista. Nerozlišujme komu pomáháme, on jako Bohu stejně vzácný člověk, spolu s námi dýchá stejný vzduch.
Jako pečovatelka jsem pracovala 7 let, takže nějaké zkušenosti se starými lidmi mám. Na co si musíme dát hlavně pozor, když jsme mladí a pečujeme o staré lidi, je postoj, který zaujímáme téměř nevědomky : Postoj jakési přezíravosti a nadřazenosti. Tady je nějaká babka nebo děda, kteří už nejsou ničeho schopni – a tak jim teda pomůžeme, no.
A právě z této naší zkušenosti, kterou máme v našem Sekulárním františkánském řádu bohatě, protože 2/3 z nás už prožívají druhou polovinu života, právě z této zkušenosti vyplývá i naše praxe v tom jak přistupovat ke starým a nemocným.
Ze zkušenosti našich starších bratří a sester, kterou život dává, pochází velká moudrost.
Paní Annu již netrápí neodpuštění, svému synu odpustila a vše odevzdala Bohu ve svátosti smíření. Těší mě, že paní Anna mi ukazuje, že duchovní složka paliativní péče je potřebná a žádoucí – aby péče tělesná, sociální, psychologická a duchovní šly ruku v ruce a takto byla nemocnému dána péče komplexní, péče o „celého člověka.“
Drazí nemocní, jsem ráda, že mi ukazujete, jak jste trpěliví, jak málo stačí ke štěstí. Kolik moudrosti mají vaše vyprávění. Kolik je ve vás lásky, kterou rádi druhému dáváte. S jakým úsilím připravujete malé pohoštění nebo dáváte na oplátku bonbón Bonpari. A jak umíte zpívat nebo recitovat básničky!
Senioři ke konci života bilancují nad fázemi svého života, hodnotí svůj dosavadní život a pokládají si otázky o smyslu svého života. Přemýšlí, zda učinili vše, co si kladli za svoje cíle. Často se stává, že na své otázky nenašli odpovědi. Proto se potřebují svěřit někomu, kdo jim aktivně naslouchá a poskytuje prostor k tomu, aby odpovědi na otázky nalezli sami v sobě.
V Domove sociálnych služieb máme väčšinou chodiacich pacientov, ale pribúdajú pacienti, ktorí už potrebujú pomoc. Uzavretosť týchto ľudí, nemožnosť prehodiť pár slov, prejsť sa do najbližšieho parku ich fyzicky aj psychicky ničí. Takže môj prístup je byť s nimi, počúvať ich, keď je na to čas.