Krátké úvodní slovo – Luboš Kolafa OFS
První polovinu života mnozí často strávíme hledáním obživy své rodiny, starostí oděti, výchovou. Budujeme svůj „dům a kariéru“
Ve druhé polovině života se už více zabýváme časem, jeho rychlým ubýváním a tak přemýšlíme o smyslu života. A pak se stáváme seniory. Začíná být důležité lépe se starat o tělo, které nám daroval Bůh a také více pečujeme o duši, kterou nám Bůh daroval jako prostředek komunikace s ním. Vždyť v našem srdci touží Pán přebývat.
A právě z této naší zkušenosti, kterou máme v našem Sekulárním františkánském řádu bohatě, protože 2/3 z nás už prožívají druhou polovinu života, právě z této zkušenosti vyplývá i naše praxe v tom jak přistupovat ke starým a nemocným.
Jsem laici. Péči o tělo častěji přenecháváme odborníkům. naše pastorace starých a nemocných spočívá v tom že nasloucháme jejich smyslu života a povzbuzujeme je, že pro nás i Boha mají velkou cenu.
Ale o tom více z úst a dopisů zkušených.
Sv. Terezie z Ávily
Když vidím duše, s jak náramnou pečlivostí usilují o modlitbu a jak jsou usebrané, že se zdá, že se neodváží ani pohnout ani na něco jiného pomyslet ze strachu, že ztratí onu trochu záliby a zbožnosti, kterou zakoušejí, pak jsem přesvědčena, že ještě neví, jak se dochází ke spojení. Myslí si, že všechno spočívá právě v tom. Kdepak, dcery, vůbec ne! Pán chce skutky. Chce, například, aby sis nevšímala ztráty oné zbožnosti, máš-li potěšit nějakou nemocnou, které můžeš přinést úlevu; trpí-li, poneseš s ní její bolest, když budeš hladovět, je-li třeba jí dát najíst. A to ani ne tak kvůli ní, jako kvůli tomu, že víš, že je to Boží vůle.
Toto je pak pravé spojení s Boží vůlí! Podobně když slyšíš chvály na nějakou osobu: máš se radovat víc, než kdyby chválili tebe. Budeš-li mít pokoru, bude ti to snadné, neboť to pak chvály jsou spíše trýzeň. A ještě, těšit se z toho, že jsou uznávány ctnosti sester, a trápit se nad jejich chybou, jako by to byla tvá, a snažit se ji skrýt.