Byla to právě jedinečná osoba Ježíše, do níž se František z Assisi (1182–1226) zamiloval, a to právě v jeho vtěleném a pokorném stavu, ztotožňující se s vyloučenými a malými, které Ježíš nazývá „těmi nejmenšími“ (Matouš 25,40). Zaujetí pro okraj a dno bylo vždy jádrem františkánské mystiky, což vysvětluje její trvalé ztotožnění s chudobou a utrpením.(R.Rohr)




