Jaký je náš úkol? Péče a naděje.

Druhý týden: Zapojení do hořícího světa

Podle teoložky Sallie McFagueové (1933-2019) je konfrontace s pravdou o světových krizích prvním krokem k láskyplnému jednání a změně.

Máme naději?

Jistě nejtěžší úkol, který před námi stojí, když si konečně uvědomíme svou odpovědnost za zdraví planety, lze shrnout do jednoho malého slova: naděje. Je možné nějakou mít? Čím více se dozvídáme o klimatických změnách – apokalyptické budoucnosti, která nás čeká, pokud neprovedeme hluboké a rychlé změny ve využívání fosilních paliv – tím více jsme zoufalí….. Zdá se, že my lidé nemáme vůli žít jinak – spravedlivě a udržitelně – v míře nezbytné pro záchranu sebe i naší planety. Nejtěžší překážkou, kterou je třeba překonat, je tedy náš vlastní nedostatek naděje. Tuto otázku nelze odsunout stranou.

 Je důležité čelit skutečnostem….

Nebude to svět, kde bude jen méně vody, více tepla a méně druhů rostlin a živočichů; bude to spíše svět násilných třídních válek o zdroje, rozpadu civilizace na všech úrovních a konce některých aspektů běžného života, které jsme očekávali…..

Naděje spočívá v Duchu svatém a spolupráci s ním

Musíme umožnit své představivosti, abychom začali žít ve světě, o kterém nám odpovědná věda říká, že bude naším osudem, pokud brzy nedojde k drastickým změnám. Musíme to udělat proto, abychom si uvědomili, kde skutečně spočívá naše naděje – ne v nás, ale v síle lásky a obnovy, která žije ve vesmíru, v Duchu svatém, v Duchu Božím [a v naší spolupráci s ním].

Naději je potřeba naplnit vírou

McFague popisuje naději naplněnou vírou, která zakládá naši angažovanost v hořícím světě:

Když uvažujeme o základu naší naděje, připomeňme si, kdo je Bůh. Musíme a můžeme změnit své způsoby života, žít spravedlivě a udržitelně na naší planetě, a to kvůli Bohu, ne kvůli sobě. Naděje, kterou máme, spočívá v radikální transcendenci Boha…..

Boží moc vyzařuje z celého vesmíru

 Boží transcendence – Boží moc tvořivé, vykupující a udržující lásky – je nám bližší než my sami sobě. Bůh je prostředím, zdrojem moci a lásky, v němž existuje náš svět, náš křehký, chátrající svět. Svět není ponechán sám sobě, ani Bůh není „navíc“ k ničemu, ke všemu. Bůh je spíše život, láska, pravda, dobro a krása, které vesmír posilují a září z něj…..

Vědomí Boží přítomnosti nás osvobodí ke změnám

„Mystika“ je tedy jednoduše toto vědomí Boží přítomnosti ve všem, skrze všechno a se vším pro jeho blaho….. Zajímavé je, že tato víra, nikoliv v sebe sama, ale v Boha, nás může osvobodit k životu plnému radikálních změn. Možná je to jediná věc, která to dokáže. Na takovou naději nespoléháme jako na způsob, jak se vyhnout osobní odpovědnosti – „nechme to na Bohu“ -, ale spíše nás tato naděje osvobozuje od tlaku na výsledky, abychom mohli přidat své nejlepší úsilí k danému úkolu.

Read this meditation on cac.org.

Prameny:

Sallie McFague, A New Climate for Theology: God, the World, and Global Warming (Minneapolis, MN: Fortress Press, 2008), 168, 169, 171.

Image credit: Evgeniy Alyoshin, Firefighters putting out a fire (detail), Ukraine, 2022, photograph, public domainClick here to enlarge image.

What does it look like to engage with the catastrophic fires that sweep through our world without becoming frenzied or frozen?