Druhý týden: Zapojení do hořícího světa
Otec Richard vysvětluje, jak je důležité zabývat se potřebami světa, aby se akce a kontemplace spojily:
.Duše se tříbí v angažovanosti, ve vztahu, v konání, ve spojení
Slovo „angažovaný“ mě inspirovalo u mých buddhistických přátel, kteří mluví o angažovaném buddhismu. To, o čem mluví Ježíš, není účast nebo sounáležitost, ale konání. Zaměřuje se na způsob, jakým žijeme a konáme život s bližním a pro bližního. Pokud nás chození na bohoslužbu v neděli ráno zdržuje od dobrovolnické práce v pondělí, od práce ve službě ve čtvrtek a od práce pro bližního v pátek, myslím, že to není to, co měl Ježíš na mysli. Duše se tříbí v angažovanosti, ve vztahu, v konání, ve spojení. [1]
Udržet rovnováhu mezi kontemplací a činností
Když jsme pojmenovali Centrum pro akci a kontemplaci, doufal jsem, že náš poměrně dlouhý název nás sám o sobě udrží v poctivosti a donutí nás k rovnováze a neustálé integraci. V průběhu let jsem však byl svědkem toho, jak se mnozí z nás upínají ke kontemplaci nebo k činnosti z nesprávných důvodů. Introverti mohou kontemplaci využívat k potvrzení klidného času; ti, kteří mají luxus volného času, ji někdy využívají k „pupkatému zírání“. Na druhou stranu někteří aktivisté vnímají naši výzvu k akci jako potvrzení jejich konkrétního programu a nic víc. Ani jedno není křehkým uměním a rovnováhou, kterou, jak doufáme, chceme potvrdit.
Bůh spíše spolupracuje se všemi, kdo milují
Kontemplací máme na mysli záměrné hledání Boha prostřednictvím ochoty odpoutat se od pomíjivého já, tyranie emocí, závislosti na vlastním obrazu a falešných příslibů světa. Akce, jak toto slovo používáme, znamená rozhodné odhodlání zapojit se a angažovat se ve společenském řádu. Problémy se nevyřeší pouhým přemýšlením, diskusí, nebo dokonce modlitbou; nevyřeší se ani pouhými protesty, bojkotem nebo hlasováním. Bůh spíše spolupracuje se všemi, kdo milují (viz Řím 8,28).
Berme situaci kolem nás jaká je a odpusťme jí
I když „láska“ není v názvu našeho střediska, doufám, že je hnací silou všeho, co děláme, stejně jako to bylo pro Ježíše, který Boží lásku důvěrně a plně poznal, a pro prvotní církev, která hlásala, že „Bůh je láska“ (1 Jan 4,8). V této době planetárních změn a rozvratu si CAC představuje hnutí proměněných lidí, kteří společně pracují na proměně světa.
Jedinou cestou ven a skrze jakýkoli dualismus, včetně toho mezi jednáním a kontemplací, je jakési univerzální odpuštění skutečnosti za to, že je taková, jaká je. To se stává spojovacím lepidlem milosti, které léčí všechna rozdělení, jež zákon, náboženství nebo logika nikdy nemohou definitivně a plně obnovit.
Potřebujeme osvobození a radikální soldaritu
Všichni jsme na společné cestě a potřebujeme osvobození (což je možná lepší slovo než spása). Božím záměrem není nikdy zahanbení jednotlivce (které ve skutečnosti zbavuje síly), ale solidarita s celkem a univerzální odpovědnost za něj (která vytváří zdravé lidi). To je projev radikální solidarity, který se zřejmě líbí jen málo křesťanům, ale který se CAC snaží podporovat. [2]
Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org.
Prameny:
[1] Adapted from Richard Rohr, “What Is Engaged Contemplation?,” Essentials of Engaged Contemplation, Center for Action and Contemplation, 2024. Presentation for the Living School.
[2] Adapted from Richard Rohr, “Not the Center for Activism & Introspection,” Radical Grace 4, no. 6 (December 1991–January 1992).
Image credit: Evgeniy Alyoshin, Firefighters putting out a fire (detail), Ukraine, 2022, photograph, public domain. Click here to enlarge image.