Domov

Návrat domů

Shrnutí devatenáctého týdne 5. května – 10. května 2024

Neděle

Archetypální představa „domova“ ukazuje hned dvěma směry. Konec je jaksi na začátku a začátek směřuje ke konci. Jedno velké tajemství je odhaleno na počátku a navždy nás láká vpřed k jeho plnému uskutečnění.  -Richard Rohr

Pondělí

V metafoře života jako cesty jde podle mě nakonec o návrat domů, tam, kde jsme začali. S blížící se smrtí si myslím, že nejlepší způsob, jak popsat to, co bude následovat, není „umírám“, ale „konečně se vracím domů“.  -Richard Rohr 

Úterý

Dvakrát ročně přerušujeme Denní meditace, abychom vás požádali o podporu. Pokud vás programy CAC (včetně těchto Denních meditací) ovlivnily a máte finanční možnosti, zvažte prosím možnost přispět. Vážíme si každého daru, protože nám záleží na tom, aby naše práce a tyto Meditace byly přístupné všem.

Středa

Duchovní stesk po domově se stal téměř každodenním otupujícím smutkem. Není to deprese ani vyčerpání. Je to nepříjemné vědomí, že se blížím ke konci jedné věci a začátku další. Odcházím a přicházím. Je v tom strach, ale také radostné očekávání.  -Brené Brownová

Čtvrtek

Zážitky návratu domů a hloubky se stávají příslibem, zárukou, náznakem a příslibem něčeho věčného. Jakmile se dotkneme Skutečnosti, objeví se vnitřní naléhání, že Skutečnost, pokud je Skutečností, musí být věčná.  -Richard Rohr

Pátek

Doma není třeba hádat, zda jsme uvnitř, nebo venku, zda jsme vítáni, nebo ne. Domov vždy připravuje místo s ohledem na nás. Jak si připravujete domov bezpodmínečného přijetí vy sami? -Felicia Murrell 

Hledání domova v sobě samém

Devatenáctý týden cvičení

Autorka Kaitlin Curtice píše o posvátném odkazu domova: 

Mocná místa v životě

Věřím, že jedny z nejmocnějších míst na zemi jsou houpací křesla na verandách, lavičky u jídelních stolů, kameny rozestavěné kolem ohnišť a koberec u dětské postele. Jsou to místa, kde si vyprávíme příběhy, kde zkoumáme, co znamená být člověkem, a rozhodujeme se, kolik laskavosti budeme projevovat sobě i druhým.

Na těch místech se učíme

Jsou to místa, kde se učíme, kdo je a kdo není Bůh, kde se učíme, jaký život žít, kde se dozvídáme o tom, jak jsou děti a starší lidé propojeni a nacházejí posvátno ve svých každodenních zkušenostech, protože se k nim sklánějí a naslouchají jim celou svou bytostí.

Kéž bychom se vždy vraceli na místa, kde příběhy začínají, abychom je zpochybňovali, přijímali a ctili a šeptali sobě i sobě navzájem, že vždy, vždy přicházíme.

Nezapomeňme

Nezapomeňte,

má lásko,

žít.

Nezapomínejte

pohřbívat

své prsty do písku

a nechat klíčky od auta

a smát se podivnostem.

Nezapomeňte žasnout

a cítit zoufalství,

cítit nebezpečí

a utíkat před ním.

Nezapomeňte

riskovat,

lézt po horách

kterým nikdo nevěřil.

že bys mohl vylézt.

Nezapomeňte

milovat sám sebe,

všechny,

v každém ročním období

a na každém místě,

protože nikdy nevíš.

kdy se

zaklepou na dveře

šálek kávy

a objetí, které se opozdilo.

Nezapomeňte

že jste naživu

právě teď

dokud nebudeš,

a dokonce i potom,

nezapomeň

jak krásné

to bylo

říkat Domov.

Přečtěte si tuto meditaci na cac.org.

Prameny:

Kaitlin B. Curtice, “What Our Seasons Teach Us,” Oneing 11, no. 2, Falling Upward (Fall 2023): 95–96. Available in print and PDF download

Image credit and inspiration: Esther Avdokhina, Untitled (detail), Russia, 2020, photo, used with permission. Click here to enlarge image. Each of us has the capacity to create home within and for ourselves.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *