Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Den Páně nám umožňuje přivést svou duši, své emoce, své smysly, svůj zrak, a dokonce i své tělo zpět k Bohu, aby si Bůh vzpomněl na naše roztrhané a zlomené já a dal nám znovu do pořádku naše priority. Sobota nám zajišťuje, že máme čas dělat to, co je opravdu důležité, a být s těmi, na kterých nám opravdu záleží.
Když něco milujeme, propůjčujeme tomu duši, vidíme jeho duši a dovolujeme, aby se jeho duše dotýkala té naší. Musíme něco hluboce milovat, abychom poznali jeho duši (anima). Před rezonancí lásky jsme většinou nevšímaví k významu, hodnotě a síle obyčejných věcí, které nás „zachraňují“ a pomáhají nám žít ve spojení se Zdrojem veškerého bytí.
Každý lidský život je vesmír, který se vine do budoucnosti. Každý život se podílí na životě celku. Poznala jsem, že oheň v mém srdci je ohněm v srdci vesmíru a že jeho plameny neuhasnou. Tento oheň zničí to, co není Bůh, a to, co je Bůh, ukove do stále nové a nové Boží přítomnosti, protože Bůh se v nás věčně rodí. V tomto životě, v této chvíli, dovolím, aby vše, co utvářelo můj život, bylo shrnuto v tomto bezešvém tajemném dechu života. Znovu a znovu se pouštím a skáču do klína Božího milujícího objetí. Každým okamžikem se zamilovávám do Boha. B
Velkým a skrytým tajemstvím je toto: nekonečný Bůh hledá a touží po důvěrném vztahu s lidskou duší. Jakmile takovou intimitu zažijeme, popisuje nám ji jen intimní jazyk milenců: tajemství, něha, výjimečnost, zvláštnost, změna pravidel „kvůli mně“, nahota, riziko, extáze, neustálá touha a samozřejmě také nezbytné utrpení. To je mystický slovník svatých. [3]
Žebravá mystička Mechthilda z Magdeburku (asi 1207-1282) psala o své zkušenosti s vášnivou Boží láskou a touhou.
Na jedné úrovni lze duši, vědomí, lásku a Ducha svatého považovat za jedno a totéž. Každý z nich poukazuje na něco většího než já, co je sdíleno s Bohem, a dokonce je věčné. To má Ježíš na mysli, když mluví o tom, že nám „dává“ Ducha nebo že s námi sdílí své vědomí. Ten, jehož duše je takto probuzena, má „mysl Kristovu“ (viz 1 Kor 2,10-16). To neznamená, že takový člověk je psychologicky nebo morálně dokonalý, i když takto proměněný člověk vidí věci mnohem rozšířeněji a soucitněji. Efezským to nazývá „duchovní revolucí mysli“ (4,23) – a tak to také je!
Pokud naše modlitba jde do hloubky a takříkajíc „vtrhne“ do našeho nevědomí, celý náš pohled na svět se změní ze strachu na spojení. Už nežijeme uvnitř svého křehkého a zapouzdřeného já a necítíme potřebu ho chránit. V meditaci se posouváme od vědomí ega k vědomí duše, od pohonu strachu k pohonu lásky. To je vše v několika slovech!
Potřebujeme Boha, aby nás podržel a vedl
Prorok nás vede k tomuto životu vztahu, abychom byli ve spojení s přírodou, okamžikem, člověkem, modlitbou, společenstvím. Jakmile tyto momenty vztahu přerušíme, přerušíme možnost společenství a přerušíme možnost být lidmi s nějakou skutečnou hloubkou.
Osvícení znamená vidět a dotknout se velkého tajemství, velkého vzoru, Velké skutečnosti. Ježíš tomu říkal Boží vláda, Buddha tomu říkal osvícení. Filozofové by to mohli nazvat Pravdou. Mnozí z nás ji vnímají jako Základní lásku. Zde je mantra, kterou si můžete během dne opakovat, abyste si ji připomněli:
Boží život žije sám v sobě ve mně. Uvědomuji si, že život žije sám v sobě ve mně.
Boží láska žije sama sebe ve mně. Uvědomuji si, že ve mně žije láska.
Svět je takový, jak ho vidíte a jaký si ho uděláte. Pokud se na svět díváte laskavýma očima, svět vám to oplatí laskavostí. Pokud se na něj díváte s podezřením a sobectvím, dostane se vám na oplátku toho samého. Důvěra plodí důvěru a strach plodí strach.
Pouze ti, kdo jsou Duchem vedeni ke stále hlubšímu vidění, naslouchání a odevzdání – duchovní hledači a sebezpytci – se dostanou do rukou živého Boha. Vždy to bude „úzká brána a těžká cesta“, kterou „projde jen málokdo“ (Mt 7,14).