Mentor

Skutečná práce mentorů

frantiskan

R. Rohr: Naším úkolem není zbavovat se „špatných lidí“ ve světě. To je náboženství prvního stupně, které se zabývá marginalizací nehodných prvků, což jsou vždycky náhodou „lidé, kteří nejsou jako já“. To se děje v každé zemi, kultuře, skupině a náboženství, protože to je první polovina života. Když nemáme kulturu moudrosti nebo mentorství, zůstává tato úroveň v centru pozornosti.  

Hledám svoji duši a neskrývám jí

Když se přesuneme na úroveň duše, vnější znaky nejsou tak určující; role, tituly, kostýmy, věk a rasa už nejsou těmi nejdůležitějšími otázkami. Duše rozpoznává duši a mentor prezentuje svou vlastní duši bez příkras

Projev lásky

frantiskan

Duše je tou částí nás, která nikdy nepochybovala a která vždy říkala Bohu ano. Je v každém člověku. Dokonce i ve chvílích, kdy jsme plní negativity, je v nás malé ano, které se drží. To si uvědomili mystici jako Juliána z Norwiche a je to místo, kam se vracejí. Důvěřují onomu nekonečnému ano, které září v každém z nás. 

Praktikování sabatu

frantiskan

Den Páně nám umožňuje přivést svou duši, své emoce, své smysly, svůj zrak, a dokonce i své tělo zpět k Bohu, aby si Bůh vzpomněl na naše roztrhané a zlomené já a dal nám znovu do pořádku naše priority. Sobota nám zajišťuje, že máme čas dělat to, co je opravdu důležité, a být s těmi, na kterých nám opravdu záleží. 

Bůh ve všech věcech

frantiskan

Když něco milujeme, propůjčujeme tomu duši, vidíme jeho duši a dovolujeme, aby se jeho duše dotýkala té naší. Musíme něco hluboce milovat, abychom poznali jeho duši (anima). Před rezonancí lásky jsme většinou nevšímaví k významu, hodnotě a síle obyčejných věcí, které nás „zachraňují“ a pomáhají nám žít ve spojení se Zdrojem veškerého bytí.

Láska: Oheň transformace

frantiskan

Každý lidský život je vesmír, který se vine do budoucnosti. Každý život se podílí na životě celku. Poznala jsem, že oheň v mém srdci je ohněm v srdci vesmíru a že jeho plameny neuhasnou. Tento oheň zničí to, co není Bůh, a to, co je Bůh, ukove do stále nové a nové Boží přítomnosti, protože Bůh se v nás věčně rodí. V tomto životě, v této chvíli, dovolím, aby vše, co utvářelo můj život, bylo shrnuto v tomto bezešvém tajemném dechu života. Znovu a znovu se pouštím a skáču do klína Božího milujícího objetí. Každým okamžikem se zamilovávám do Boha. B

Boží vášnivá láska

frantiskan

Velkým a skrytým tajemstvím je toto: nekonečný Bůh hledá a touží po důvěrném vztahu s lidskou duší. Jakmile takovou intimitu zažijeme, popisuje nám ji jen intimní jazyk milenců: tajemství, něha, výjimečnost, zvláštnost, změna pravidel „kvůli mně“, nahota, riziko, extáze, neustálá touha a samozřejmě také nezbytné utrpení. To je mystický slovník svatých. [3]

Žebravá mystička Mechthilda z Magdeburku (asi 1207-1282) psala o své zkušenosti s vášnivou Boží láskou a touhou.

Spojení s celkem

frantiskan

Na jedné úrovni lze duši, vědomí, lásku a Ducha svatého považovat za jedno a totéž. Každý z nich poukazuje na něco většího než já, co je sdíleno s Bohem, a dokonce je věčné. To má Ježíš na mysli, když mluví o tom, že nám „dává“ Ducha nebo že s námi sdílí své vědomí. Ten, jehož duše je takto probuzena, má „mysl Kristovu“ (viz 1 Kor 2,10-16). To neznamená, že takový člověk je psychologicky nebo morálně dokonalý, i když takto proměněný člověk vidí věci mnohem rozšířeněji a soucitněji. Efezským to nazývá „duchovní revolucí mysli“ (4,23) – a tak to také je!

Od strachu ke spojení

frantiskan

Pokud naše modlitba jde do hloubky a takříkajíc „vtrhne“ do našeho nevědomí, celý náš pohled na svět se změní ze strachu na spojení. Už nežijeme uvnitř svého křehkého a zapouzdřeného já a necítíme potřebu ho chránit. V meditaci se posouváme od vědomí ega k vědomí duše, od pohonu strachu k pohonu lásky. To je vše v několika slovech! 

Potřebujeme Boha, aby nás podržel a vedl

Život ve vztahu     

frantiskan

Prorok nás vede k tomuto životu vztahu, abychom byli ve spojení s přírodou, okamžikem, člověkem, modlitbou, společenstvím. Jakmile tyto momenty vztahu přerušíme, přerušíme možnost společenství a přerušíme možnost být lidmi s nějakou skutečnou hloubkou.