Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Skutečnou spiritualitu, ztělesněnou spiritualitu, lze popsat jako upřímnost, jako integraci těla a ducha, nefeš a basar, srdce a duše. Právě s touto upřímností nasloucháme Božímu hlasu a následujeme ho; právě s upřímností nacházíme slova, abychom volali k Bohu, zpívali chválu, pronášeli prorocká slova, slova útěchy, vyprávěli své příběhy a dávali smysl všem našim vztahům. ( Rebecca Button Pritchardová)
Jan od Kříže
Vše, co je zde zapotřebí, je osvobodit její duši, zbavit ji břemen, nechat ji odpočinout od myšlenek a poznání, přestat se trápit přemýšlením a meditací. Duše se musí spokojit s láskyplnou pozorností vůči Bohu, bez rozrušení, bez úsilí, bez touhy ochutnat nebo pocítit [Boha].
Mariino „ano“ pro nás není snadné. Vždy vyžaduje, abychom se vzdali některých hranic svého ega, a to nikdo z nás nerad dělá. Mariino „ano“, jak je prezentováno v evangeliu, je souhlas, na který nejsme vůbec připraveni, bez jakýchkoli předběžných podmínek hodnosti, který je klidný a úžasně důvěřivý, že někdo jiný má vše pod kontrolou
Ve světě, který se zdá být zaměřený na peníze, je životně důležité, abychom prohloubili svůj vztah k duši a promítli jej do svého vztahu k penězům…. Můžeme mít svou kulturu peněz vyváženou a obohacenou duší.
R. Rohr: Naším úkolem není zbavovat se „špatných lidí“ ve světě. To je náboženství prvního stupně, které se zabývá marginalizací nehodných prvků, což jsou vždycky náhodou „lidé, kteří nejsou jako já“. To se děje v každé zemi, kultuře, skupině a náboženství, protože to je první polovina života. Když nemáme kulturu moudrosti nebo mentorství, zůstává tato úroveň v centru pozornosti.
Hledám svoji duši a neskrývám jí
Když se přesuneme na úroveň duše, vnější znaky nejsou tak určující; role, tituly, kostýmy, věk a rasa už nejsou těmi nejdůležitějšími otázkami. Duše rozpoznává duši a mentor prezentuje svou vlastní duši bez příkras
Duše je tou částí nás, která nikdy nepochybovala a která vždy říkala Bohu ano. Je v každém člověku. Dokonce i ve chvílích, kdy jsme plní negativity, je v nás malé ano, které se drží. To si uvědomili mystici jako Juliána z Norwiche a je to místo, kam se vracejí. Důvěřují onomu nekonečnému ano, které září v každém z nás.
Kéž bychom se vždy vraceli na místa, kde příběhy začínají, abychom je zpochybňovali, přijímali a ctili a šeptali sobě i sobě navzájem, že vždy, vždy přicházíme.
Den Páně nám umožňuje přivést svou duši, své emoce, své smysly, svůj zrak, a dokonce i své tělo zpět k Bohu, aby si Bůh vzpomněl na naše roztrhané a zlomené já a dal nám znovu do pořádku naše priority. Sobota nám zajišťuje, že máme čas dělat to, co je opravdu důležité, a být s těmi, na kterých nám opravdu záleží.
Když něco milujeme, propůjčujeme tomu duši, vidíme jeho duši a dovolujeme, aby se jeho duše dotýkala té naší. Musíme něco hluboce milovat, abychom poznali jeho duši (anima). Před rezonancí lásky jsme většinou nevšímaví k významu, hodnotě a síle obyčejných věcí, které nás „zachraňují“ a pomáhají nám žít ve spojení se Zdrojem veškerého bytí.
Každý lidský život je vesmír, který se vine do budoucnosti. Každý život se podílí na životě celku. Poznala jsem, že oheň v mém srdci je ohněm v srdci vesmíru a že jeho plameny neuhasnou. Tento oheň zničí to, co není Bůh, a to, co je Bůh, ukove do stále nové a nové Boží přítomnosti, protože Bůh se v nás věčně rodí. V tomto životě, v této chvíli, dovolím, aby vše, co utvářelo můj život, bylo shrnuto v tomto bezešvém tajemném dechu života. Znovu a znovu se pouštím a skáču do klína Božího milujícího objetí. Každým okamžikem se zamilovávám do Boha. B