Sedmý týden: Hebrejští proroci
Richard Rohr hovoří ve svém cyklu nahrávek o hebrejských prorocích z roku 1980 o komunitním a sociálním důrazu jejich poselství:
Proroci udržovali judaismus společenský
To, co prorok dělá, je, že vede židovské náboženství k tomu, aby bylo sociální zkušeností….. Proroci udržují judaismus společenský.
Proroci nevedou k individualismu, ale mluví o sociálním svědomí celku
Velká část moderního náboženství je individualistická, spiritualizovaná namísto sociální. Prorocká slova promlouvají pouze z kontextu lidu, z kontextu společenství. Je to výzva lidu smlouvy, aby žil smlouvu a byl lidem smlouvy. Aby byli věrní slibu, který Bůh dal Božímu lidu. Učení proroků není z větší části individualistické, je společenské. Jejich chápání není: „Tohle je pro mě správné, tohle musím dělat. To mi říká mé svědomí.“ Mnohem více mluví o našem svědomí. Je tu sociální svědomí, to, co je správné pro lidi. Proroci jsou přesvědčeni, že to, co je správné a dobré pro lid jako celek, bude správné i pro jednotlivce.
Proroci mluví o společenském náboženství, vyzývají lidi k spřízněnému společenství
Paradoxně – a bude to vypadat jako paradox – z tohoto smyslu pro lid, z tohoto smyslu pro společenství vychází silná tradice důležitosti jednotlivce. Vím, že to zní rozporuplně, ale přesně to se děje. Skutečný smysl pro společenství vytváří silný smysl pro osobnost jednotlivce…. Skuteční jednotlivci vytvářejí skutečné společenství. A opravdové společenství vytváří opravdové jednotlivce. Nejsou v rozporu. Protože jsme tak často zažili špatné společenství a individualismus místo pravé osobnosti, vnímáme je jako nějak v rozporu. Prorok to tak ale nevidí. Prorokův smysl pro judaismus je tedy společenské náboženství, které vyzývá posluchače k lidskosti, ke společenství, ke spřízněnosti. Pouze v příbuznosti můžeme chápat příbuznost s Bohem.
Život Ducha v Hebrejských písmech je z velké části životem ve vztahu.
Život Ducha v Hebrejských písmech je z velké části životem ve vztahu. Kdo dokáže být ve vztahu, může se naučit, jak se vhodně vztahovat k druhému, nejen k sobě samému. Právě teď se nacházíme ve velmi psychologické době, kdy se velmi blížíme k tomu, abychom definovali spásu jako seberealizaci, jako terapeutickou zkušenost, jako sebepoznání. Všechno je to vnitřní dialog.
Duch nás vede k životu ve vztahu
Ve skutečnosti je život Ducha životem příbuznosti a vztahu. Prorok nás vede k tomuto životu vztahu, abychom byli ve spojení s přírodou, okamžikem, člověkem, modlitbou, společenstvím. Jakmile tyto momenty vztahu přerušíme, přerušíme možnost společenství a přerušíme možnost být lidmi s nějakou skutečnou hloubkou. Jistě, odřízneme se od toho, co nám podle mého názoru nabízí židovská a křesťanská tradice, tedy od výzvy ke spřízněnosti. Bůh nás vede dál a dál k tomuto příbuzenství, ke zkušenosti důvěrnosti s tím, s čím jsme ve vztahu. Díky této zkušenosti blízkosti se středem, s Bohem, se Stvořitelem, se Životem, postupně odpadá lešení strachu a sebeobrany. Snad jsme konečně schopni být intimní se vším.
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version), mezinadpisy si dovolil vložit překladatel
Prameny:
Adapted from Richard Rohr, The Prophets (San Antonio, TX: Catholic Charismatic Bible Institute, 1980), audio recording. No longer available for purchase.
Image credit: A path from one week to the next—Jenna Keiper, Bisti Badlands. Benjamin Yazza, Untitled 6. Jenna Keiper, Taos Snow. Used with permission. Click here to enlarge image.
Like this bird, the Hebrew prophets sing truth from new vantage points.