Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Pavlův dopis [Římanům] je dílem člověka, který plně vstoupil do nové sféry vědomí, byl „osvobozen Duchem života“, stal se „novým stvořením“ a těší se z pocitu neomezených možností, který nazývá „slavnou svobodou Božích dětí“. Zná tajemnou pravdu, kterou nám může přiblížit pouze přímá zkušenost, že i v tomto předurčeném světě „všechno napomáhá k dobrému těm, kteří milují Boha“ [Římanům 8:2, 21, 28].
Ježíš jako učitel hovořil převážně o tom, co je skutečné a co je neskutečné, co je dočasné a co trvalé – a tedy o tom, jak bychom měli žít v realitě. To vyžadovalo mnohem více pokory a upřímnosti než vzdělání. Tisíci způsoby říkal, že Bůh k nám přichází v přestrojení za náš život. Později jsme se naučili nazývat to tajemstvím vtělení a, jak to nazval Walter Brueggemann, „skandálem zvláštnosti“.
R.Rohr: Existuje tolik způsobů, jak projevit Boha, kolik je bytostí ve vesmíru. Naše osobní a kolektivní ztělesnění odhalují aspekty posvátna prostřednictvím naší osobnosti, vztahů, oblastí práce a studia, kultury, ekonomiky, politiky a spravedlnosti. Ačkoli se lišíme v podobnosti, Boží obraz (imago Dei) přetrvává a září skrze všechny stvořené věci.
M. Ross: Ale když už nic jiného, Maria mě naučila říkat ano: jako řekli ano Abraham a Sára, jako řekli ano Alžběta a Zachariáš, jako řekl ano Ježíš kalichu, který ho neminul.
Vesmír prostě stále plyne a plyne do stále nové podoby. Před čtyřmi a půl miliardami let proudil do podoby planety z hořící roztavené horniny. A v průběhu čtyř miliard let se tato zeměkoule z hořící horniny, Země, jak byla později nazvána, proměnila v ptáky, včely a motýly a ve vznik lidského myšlení, hudby a lásky. Každý z nás je zářivým proudem posvátné energie.
Tato generace má k dispozici zcela nový typ důkazů, projevů a zjevení, které dokazují, že Pavel měl pravdu. A tyto úžasné důkazy vycházejí z objevů vědecké mysli! Bůh přichází na svět vždy překvapivými způsoby, takže upřímně hledající člověk vždy najde důkazy. Je snad upřímné hledání skutečným smyslem chození ve víře?
Bůh to učinil jasným. Od chvíle, kdy Bůh stvořil svět, je Boží věčná moc a božství – jakkoli neviditelné – dokonale zřejmé, aby je mysl viděla ve věcech, které Bůh stvořil (Římanům 1,19-20).
Ve světě plném velkých výzev, v době, jako je ta naše, se nemůžeme spokojit s těžkým a pevným náboženstvím. Nemůžeme se snažit uzavřít Ducha do nějaké krabice. Potřebujeme zažít mocný prudký vítr Letnic. Potřebujeme, aby se naše srdce rozhořela ohněm Ducha.
Prorok nás vede k tomuto životu vztahu, abychom byli ve spojení s přírodou, okamžikem, člověkem, modlitbou, společenstvím. Jakmile tyto momenty vztahu přerušíme, přerušíme možnost společenství a přerušíme možnost být lidmi s nějakou skutečnou hloubkou.
Milost nás musí a bude posouvat vpřed. „Bůh nemá vnoučata. Bůh má pouze děti,“ jak někteří říkají. Každá generace musí pro sebe učinit vlastní objevy Ducha.
Žádný papež, biblický citát, psychologická technika, náboženská formule, kniha ani guru tuto cestu neudělají za nás. Pokud se pokusíme první cestu přeskočit, nikdy nezískáme její skutečné plody ani nepochopíme její omezení.
Vtělení tedy není jen „Bůh se stal Ježíšem“. Je to mnohem širší událost, a proto Jan poprvé popisuje Boží přítomnost obecným slovem „tělo“ (Jan 1,14). Jan mluví o všudypřítomném Kristu, s nímž se nadále setkáváme v jiných lidských bytostech, v hoře, stéblu trávy nebo špačkovi.