Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Bolest, utrpení a nespravedlnost – to vše jsou skutečné věci. Nezmizí. Vděčnost však vyvrací falešný příběh, že tyto věci jsou souhrnem lidské existence, že zoufalství je posledním slovem. Vděčnost nám dává nový příběh. Otevírá nám oči, abychom viděli, že každý život je jedinečným a důstojným způsobem obdařen milostí
Máme být vděční nejen v dobrých časech, ale i v těch špatných; být vděční nejen v hojnosti, ale i v nouzi; zachovávat vděčnost nejen ve smíchu, ale i v slzách a smutku. Jeden z Ježíšových následovníků říká, že bychom se měli radovat i z zkoušek, protože skrze zkoušky přichází trpělivost, charakter a moudrost (Jakub 1:2–3). A jiný říká: „Naučil jsem se být spokojený s tím, co mám“ (Filipským 4:11), takže může poučovat: „Za všech okolností děkujte“ (1. Tesalonickým 5:18).
Jediné, co můžeme dělat, je být tím, čím nás Boží Duch činí, a být vděční Bohu za bohatství, které nám dal. Pokora, vděčnost a láskyplná služba druhým jsou pravděpodobně nejvhodnějšími reakcemi, jaké můžeme dát.
V písni Leonarda Cohena „Anthem“ je verš, který mi slouží jako připomínka, když se snažím všechno kontrolovat a udělat to dokonalé. Zní: „Všechno má trhlinu. Tak se dovnitř dostává světlo.“… Tato věta mi pomáhá připomenout si krásu trhlin (a neuklizených domů, nedokonalého rukopisu a příliš těsných džínů). Připomíná mi, že naše nedokonalosti nejsou vady; jsou připomínkou toho, že jsme v tom všichni společně. Nedokonalí, ale společně.
Potawatomská botanička: Vděčnost a vzájemnost jsou měnou ekonomiky darů a mají tu pozoruhodnou vlastnost, že se s každou výměnou násobí, jejich energie se koncentruje, jak přechází z ruky do ruky, jsou skutečně obnovitelným zdrojem. Dokážeme si představit lidskou ekonomiku s měnou, která napodobuje tok z Matky Země? Měnu darů?
Představte si místo, bytost nebo komunitu, kterou máte rádi a která trpí klimatickými a environmentálními škodami….. Chci, abyste se opřeli o soucit a vděčnost a zakořenili v nich a zpřístupnili svůj záměr, svou motivaci zmírnit utrpení milované osoby. Když se nadechnete, vdechněte jejich utrpení, a když vydechnete, vydechněte svůj soucit…..
Myslím, že to vychází z mystického a kontemplativního vhledu, který uznává, že všichni jsme součástí tohoto velkého řetězce bytí, že jsou to bratři a sestry, a proto je nesmíme znevažovat. Bůh tato stvoření miluje. Bůh jim dal tolik dobrých věcí. Samozřejmě se předpokládá, že když je Bůh miluje, jsou objektivně milovaní; proto je máme milovat. To se stává počátkem Františkova univerzálního světonázoru: všechny stvořené věci jsou zrcadlem, které odráží Stvořitele.
A všimněte si, jestli se objevují nějaké nápady, jak byste mohli dnes nebo brzy vytvořit krásnou minulost pro sebe a pro ty, na kterých vám záleží.
Pohyb milosti směrem k vděčnosti nás přivádí z balíku sebestředného šílenství k duchovnímu probuzení. Vděčnost přináší pokoj.
Mechtilda z Magdeburku na knci života – stejně jako František z Assisi:
Děkuji ti, Pane, že když jsi mi ve své lásce odňal všechno pozemské bohatství, nyní mě oblékáš a živíš dobrotou druhých, takže už neznám věci, které by mohly mé srdce obléci do pýchy vlastnictví.
Pane, děkuji Ti, že od té doby, co jsi mi vzal zrak, mi sloužíš očima druhých.
Pane, děkuji Ti, že od té doby, co jsi mi vzal sílu mých rukou a sílu mého srdce, sloužíš mi nyní rukama a srdcem druhých.