Pokud máte ve zvyku říkat modlitbu, více si to uvědomte a buďte u toho. Najděte nebo si vytvořte modlitbu, ve které vyjádříte svou vděčnost. Toto hinduistické požehnání z Bhagavadgíty se říká před jídlem:
Vděčnost se musí trénovat
Po několika náročných letech, dramatických probuzeních a svém podílu na duchovním utrpení jsem si uvědomila, že udržet si vděčnou perspektivu je náročné. . . . Schopnost vděčné perspektivy je sval, který jsem si musela vybudovat a používat, a stále o něj musím denně pečovat a starat se o něj. . . . Cvičení v pohledu na svět vděčnýma očima a s vděčným srdcem je samo o sobě nádherným cílem.
Škola vděčnosti
Máme být vděční nejen v dobrých, ale i ve zlých časech; máme být vděční nejen v hojnosti, ale i v nouzi; máme si zachovat vděčnost nejen ve smíchu, ale i v slzách a smutku. Jeden z Ježíšových následovníků říká, že bychom se měli radovat i ve zkouškách, protože skrze zkoušky přichází trpělivost, charakter, moudrost (Jak 1,2-3). A jiný říká: “Naučil jsem se být spokojený se vším, co mám” (Flp 4,11), takže může poučovat: “Děkujte za všech okolností” (1 Sol 5,18).
Vděčnost a štědrost
Vděčnost rozhýbe stagnující energii, když se cítíme v životě zaseknutí. Jednoduchý akt praktikování vděčnosti narušuje negativní myšlenky a mění naše myšlení tak, abychom viděli svět pozitivně.
Sdílení Boží milosti
Struktura darů ve vesmíru je strukturou vzájemně závislého společenství přírody a bližních, které se táhne napříč věky a v němž pečujeme o to, co nám bylo předáno, a jako odpověď dáváme dary druhým. Nejedná se o uzavřený kruh výměny; spíše se podobá kruhům, které se vlní na rybníku, když se do vody vhodí oblázek.
Postoj vděčnosti
Jsme Božím uměleckým dílem stvořeným v Ježíši Kristu. Jediné, co můžeme dělat, je být tím, čím nás činí Boží Duch, a být Bohu vděční za bohatství, kterým nás Bůh obdařil. Pokora, vděčnost a láskyplná služba druhým jsou pravděpodobně nejvhodnějšími odpověďmi, které můžeme učinit.
Láska k Zemi
Je to pravda: kdykoli kdokoli z nás pocítí vděčnost za všechny tvory Země, sám se stal plně Přítomným, plně živým. Možná právě to měl na mysli svatý František z Assisi, když nás vyzýval, abychom “šli a hlásali radostnou zvěst a jen v případě potřeby používali slova”.