48. týden: Procvičování vděčnosti-Úterý, 25. listopadu 2025
Brian McLaren zdůrazňuje, jak je vděčnost opakujícím se tématem v evangeliích:
I v utrpení je důvod k vděčnosti
Ježíš jasně říká, že život pro naplnění Božího snu o stvoření bude zahrnovat utrpení. Ale i zde Ježíš naznačuje, že existuje důvod k vděčnosti. Vidíme to v Blahoslavenstvích, Ježíšově osmičlenné cestě ke štěstí (Matouš 5:3–12). Říká, že v chudobě je požehnání; do té míry, do jaké se vám vyhýbá systém, ve kterém nikdy nemáte dost, podílíte se na Božím snu. V bolesti ze ztráty je požehnání, protože ve svém smutku zakoušíte Boží útěchu. Říká, že v nespokojenosti s nespravedlností v našem světě je požehnání; jak se Boží spravedlnost stále více prosazuje, budete se cítit stále více naplněni…
Ježíš trpěl aby přinesl naději a svobodu
S těmito protichůdnými výroky a podobnými nás Ježíš zapisuje do pokročilých kurzů ve škole vděčnosti. Ukazuje nám nevýhody výhod a výhody nevýhod. Tento paradox nejdramatičtěji vyjádří svou vlastní smrtí; jeho utrpení a ukřižování nakonec přinesou naději a svobodu celému lidstvu, naději a svobodu, které by jinak nemohly přijít. Zde je tedy nejhlubší lekce vděčnosti.
Vděční v dobrých i zlých časech
Máme být vděční nejen v dobrých časech, ale i v těch špatných; být vděční nejen v hojnosti, ale i v nouzi; zachovávat vděčnost nejen ve smíchu, ale i v slzách a smutku. Jeden z Ježíšových následovníků říká, že bychom se měli radovat i z zkoušek, protože skrze zkoušky přichází trpělivost, charakter a moudrost (Jakub 1:2–3). A jiný říká: „Naučil jsem se být spokojený s tím, co mám“ (Filipským 4:11), takže může poučovat: „Za všech okolností děkujte“ (1. Tesalonickým 5:18).
Za všech okolností
Slova „za všech okolností“ by samozřejmě neměla být zaměňována se slovy „pro všechny okolnosti“. Ale neměla by být ani zúžena na význam „v snadných okolnostech“. I v bolesti můžeme najít místo pro vděčnost, místo, kde vedle utrpení ze ztráty stále počítáme a vážíme si toho, co nám zůstalo…
I když ztratí všechno – mít nacvičený zvyk vděčnosti
Můžete ztratit milovaného člověka nebo jeden aspekt svého fyzického zdraví za druhým, ale stále můžete být vděční za to, co vám zbylo. A co když ztratíte ještě víc a víc a víc, když se špatné stane ještě horším? Možná se v určitém okamžiku všichni dostaneme do zoufalství, ale moje tušení je – a doufám, že to nikdy nebudu muset dokazovat ve svém vlastním životě, ale možná budu, jako každý z nás – že i když člověk ztratí všechno, stále může zachovat svůj postoj, svůj nacvičený zvyk vděčnosti, obrátit se k Bohu v agónii podobné Jobově a říci: „Za tento dech děkuji. Děkuji za tuto slzu. Děkuji za vzpomínku na něco, co jsem kdysi měl rád, ale nyní jsem ztratil. Děkuji za schopnost nehněvat se nad tím, co mi bylo vzato, ale radovat se z toho, co mi bylo kdysi dáno.“
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
Brian D. McLaren, Naked Spirituality: A Life with God in 12 Simple Words (HarperOne, 2011), 59, 60.
Image credit and inspiration: Debby Hudson, untitled (detail), 2018, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. The silhouette of the person with hands open to the sky visually embodies gratitude as a recognition of life’s gift, showing how grace flows inward and outward, connecting self, community, and the divine.