Lepší než nikdo, rovni všem, kteří potřebují Boží milost, a závislí na Božích darech pro život samotný, František a Klára našli Boha v těch nejmenších. Sloužili Kristu tím, že se vzdali moci, aby se stali sourozenci všeho stvoření.
Učíme se tím, že to děláme špatně
V tom spočívá genialita toho, co Pavel nazývá „bláznovstvím kříže“ (1 Kor 1,18), bláznovstvím neúspěchu: že nám nepřináší uspokojení, které chce naše ego. Nevím, jestli rostu. Nevím, jestli „prohlubuji svůj vztah s Ježíšem“, jak křesťané rádi říkají. Doufám, že ano, ale jakékoli samolibé uspokojení z toho nepřinese nic dobrého ani mně, ani Ježíši. Ale každý den s vědomím, že jsem Ježíše ještě nezačal milovat? Tato neustálá zkušenost malosti je františkánskou cestou.
Vstup do oblaku nevědomosti
Když ego investuje do svého poznání, je přesvědčeno, že má celý obraz. V tom okamžiku se růst zastaví. Cesta se zastaví. Po tomto bodě se nám už nic nového nestane. Termín, který zde používáme, „mysl začátečníka“, pochází z buddhismu. U buddhistů zřejmě odkazuje na naléhavou potřebu zůstat otevřený, navždy studentem. Mysl začátečníka vždy říká: „Jsem žák. Mám se ještě co učit.“ Souvisí to s pokorou před skutečností a s tím, že nikdy nepředpokládám, že rozumím.
Pokora, kterou je třeba se naučit
Být udivený znamená připustit rozlišování, trpět vlastní malostí, a přesto se postavit pod milost. „Pohlédne na mě v mé nízkosti a všechna pokolení mě budou nazývat blahoslavenou,“ říká Maria (Lk 1,48). To jsou ti vyvolení, kteří nikdy nejsou stejní jako ti hodní. Ano, mnozí jsou povoláni. Ve skutečnosti jsou povoláni všichni. Ale jen málokdo se nechá vyvolit (Mt 22,14). Raději by byli „hodní“.
Postoj vděčnosti
Jsme Božím uměleckým dílem stvořeným v Ježíši Kristu. Jediné, co můžeme dělat, je být tím, čím nás činí Boží Duch, a být Bohu vděční za bohatství, kterým nás Bůh obdařil. Pokora, vděčnost a láskyplná služba druhým jsou pravděpodobně nejvhodnějšími odpověďmi, které můžeme učinit.
Pokorné tajemství
Následováním chudého a pokorného Krista se z Františka stal „menší bratr“. Jeho následovníci říkali, že se stal „druhým Kristem“, protože stejně jako Kristus byl pokorný v lásce.
Mystická jistota
Jediní lidé, kteří rostou v pravdě, jsou ti, kteří jsou pokorní a upřímní. To je tradiční křesťanská doktrína a v podstatě i maxima
Pokorné poznání
Politika i náboženství jsou plné lidí, kteří lpí na jistotách v každé otázce. To do značné míry znemožňuje občanskou a lidskou konverzaci, protože chybí pokora. Chybí otevřenost vůči tajemství jako tomu, co se stále rozvíjí. Tajemství není to, co není pochopitelné. Tajemství je to, co je nekonečně pochopitelné.