Třicátý šestý týden: Františkánská cesta
Mějte mezi sebou stejný postoj, jaký má i Kristus Ježíš, který, ačkoli byl v Boží podobě, nepovažoval rovnost s Bohem za něco, co by se dalo uchopit. Naopak, vyprázdnil sám sebe, vzal na sebe podobu otroka, přišel v lidské podobě; a shledán lidským vzhledem, ponížil se a stal se poslušným až k smrti, dokonce k smrti na kříži.
-Filipským 2,5-8
Františkánská sestra Ilia Delio uvažuje o tom, jak František zrcadlí Boží pokoru:
František se nesnažil rozumem přijít na to co je Bůh. Modlil se.
Myslím, že František z Assisi pochopil něco z tajemství Boha a zvláštním způsobem tajemství Boží pokory….. František nestudoval teologii. Nesnažil se rozumem přijít na to, co je Bůh. Jednoduše trávil dlouhé hodiny v modlitbě, často v jeskyních, v horách nebo na místech samoty, na místech, kde se mohl vzdálit od rušného každodenního světa.
Poznání Boha mu umožnila láska ke Kristu
Tomáš z Celana, první Františkův životopisec, napsal: „Tam, kde je venku poznání učitelů, vstoupila vášeň milujícího.“ František se snažil o to, aby se jeho životopisy staly skutečností. [1] Tomáš vnímal, že láska, nikoliv vědění, umožnila Františkovi vstoupit do velkého tajemství, které nazýváme „Bůh“. Když do tohoto tajemství vstoupil, objevil dva zásadní rysy Boha – překypující Boží dobrotu a Boží pokoru….. František poznal Boha pokorné lásky tím, že rozjímal o chudém a pokorném Kristu a napodoboval ho. [2]
Teolog Bruce Epperly se s vámi podělí o to, jak František modeloval Boží pokoru zjevenou v Ježíši:
František napodobil Boží lásku v solidaritě ke druhým
František si vzal za vzor svůj život … podle evangelní prostoty a pokory Ježíše, jehož sebeobětování a vzdání se moci a prestiže bylo jádrem jeho božství. Božská moc se nachází v sestupu a ztotožnění se s lidským utrpením, nikoli ve výzbroji, postavení nebo pohodlí. Boží láska ke světu se projevuje v solidaritě s těmi nejmenšími…..
Boží sláva spočívá v chudých
Ježíš ztělesňoval radikálně odlišný životní styl než hlavy církve a státu. Ve Františkově době se někteří církevní představitelé oblékali do nejlepších šatů, žili v pohodlných domech a hospodařili s obrovským majetkem navzdory chudobě většiny věřících. Naproti tomu František zjistil, že Boží sláva spočívá ve ztotožnění se se solí země, s nejzranitelnějšími lidmi, s chudými, postiženými a malomocnými. Vtělení Krista znamená, že Kristus je jedním z nás, nepanuje jako prezidenti a preláti, ale žije mezi chudými a vyděděnými.
Hledal cestu v duchovní prostotě
Chudý Kristus odhaluje to, co Abraham Joshua Heschel popisuje jako „božský patos“, [3] Boží důvěrnou zkušenost s bolestí a utrpením světa. Bůh cítí naši bolest a raduje se z naší oslavy. František, Klára a jejich následovníci, podle měřítek světa pošetilí, hledali cestu svaté chudoby neboli duchovní prostoty, která boří zdi a staví mosty se všemi Božími tvory.
Vzdal se moci a stal se bratrem všeho stvoření
Lepší než nikdo, rovni všem, kteří potřebují Boží milost, a závislí na Božích darech pro život samotný, František a Klára našli Boha v těch nejmenších. Sloužili Kristu tím, že se vzdali moci, aby se stali sourozenci všeho stvoření. [4]
Prameny:
[1] Thomas of Celano, The Remembrance of the Desire of a Soul, in Francis of Assisi: Early Documents, vol. 2, The Founder (New York: New York City Press, 2000), 314.
[2] Ilia Delio, The Humility of God: A Franciscan Perspective (Cincinnati, OH: St. Anthony Messenger Press, 2005), 17.
[3] “Divine pathos” is a key topic of Heschel’s book The Prophets (New York: Harper and Row, 1962).
[4] Bruce G. Epperly, Walking with Francis of Assisi: From Privilege to Activism (Cincinnati, OH: Franciscan Media, 2021), 79, 80.
Image credit: A path from one week to the next—Izzy Spitz, Chemistry of Self 3 (detail), digital oil pastels. Izzy Spitz, momentary peace (detail), digital oil pastels. Taylor Wilson, Transfiguration (detail), cyanotype. Used with permission. Click here to enlarge image.
Amidst our life complexities, we stop, we breath, we look for the pockets of peace.