moje čekání
může být požehnáním
a mé truchlení
se stane požehnáním
a náhrobní kámen
bude požehnáním
a nekonečné ticho
mi získá požehnání.
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
moje čekání
může být požehnáním
a mé truchlení
se stane požehnáním
a náhrobní kámen
bude požehnáním
a nekonečné ticho
mi získá požehnání.
Na závěr nás všechny prosím, abychom se modlili za svobodu, která by nás osvobodila od cynismu a odsuzování. Budeme se setkávat s lidmi, kteří dělají a říkají věci jinak. Pokud přejdeme do “sofistikovanosti”, ztratíme dětského ducha, o kterém mluví Ježíš. Poutník musí být jako dítě, které dokáže ke všemu přistupovat s postojem úžasu, úcty a víry. Modleme se za úžas. Modleme se za úctu. Modleme se za touhu, nebo lépe “touhu toužit”, a prosme Boha, aby nás zbavil cynismu.
Naslouchání jejich příběhům a výrokům, rozjímání o nich v tichu a jejich následné vyprávění druhým pomáhalo našim předkům žít lidsky, být lidštější, zůstat skutečně živými…. Příběhy z egyptské pouště jsou více než jen součástí křesťanské minulosti. Jsou součástí našeho lidského dědictví: sdělují věčné hodnoty, duchovní pravdy. Je to ticho hlubokého srdce a intenzivní modlitby, ticho, které prochází staletími a kulturami. Měli bychom se zastavit, abychom tento tlukot srdce slyšeli.
Osvícení znamená vidět a dotknout se velkého tajemství, velkého vzoru, Velké skutečnosti. Ježíš tomu říkal Boží vláda, Buddha tomu říkal osvícení. Filozofové by to mohli nazvat Pravdou. Mnozí z nás ji vnímají jako Základní lásku. Zde je mantra, kterou si můžete během dne opakovat, abyste si ji připomněli:
Boží život žije sám v sobě ve mně. Uvědomuji si, že život žije sám v sobě ve mně.
Boží láska žije sama sebe ve mně. Uvědomuji si, že ve mně žije láska.
Kéž se odvážíme doufat, že naše srdce, otevřená Božímu Duchu, by mohla nejen obdržet odpovědi na naše otázky o budoucnosti křesťanství, ale že by se naše srdce mohla v tomto společném čase natolik proměnit, že by se naše mysl, srdce a touhy otevřely, vyjasnily, možná i očistily. Aby budoucnost mohla být jiná.
Toto prosté modlitební ticho může a mělo by být tichem každého člověka. Patří každému křesťanovi, který miluje Boha, každému Židovi, který ve svém srdci slyšel ozvěnu Božího hlasu v [prorocích], každému, jehož duše povstala při hledání pravdy, při hledání Boha. . . .
Pravá modlitba nebo kontemplace je naopak skokem do pospolitosti a společenství. Víme, že to, co prožíváme, může udržet jen celek a my už nejsme sami. Jsme pouze součástí, a to velmi vděčnou a zcela spokojenou součástí. To je “pokoj, který svět nemůže dát”
Musíme být bdělí právě teď a můžeme jimi být prostřednictvím ticha. Nejde o to, abychom byli morálnější, ale abychom byli vědomější – což nás nakonec učiní morálnějšími!
Pozvedněte své srdce k Pánu s jemným pohnutím lásky, toužícím po něm kvůli němu samému, a ne kvůli jeho darům. Soustřeď na něj veškerou svou pozornost a touhu a nechť je to jediným zájmem tvé mysli a srdce.
Kontemplace není nic jiného než skrytý, pokojný a láskyplný příliv Boha. Pokud je mu dán prostor, roznítí duši v duchu lásky.