Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Nakonec kontemplace není o útěku ze života, ale o tom, jak do něj vstoupit plněji. Je to způsob, jak nasloucháme Bohu v tichu – a jak slyšíme Boha v pláči chudých, v sténání stvoření a v radosti ze života. Je to způsob, jak si pamatujeme, co je dobré, a žijeme z toho místa pro dobro světa.
Soucit představuje radikální formu kritiky, protože hlásá, že bolest je třeba brát vážně, že bolest nelze přijímat jako normální a přirozenou, ale že je to abnormální a nepřijatelný stav pro lidskost. —Walter Brueggemann
Kontemplace mě osvobozuje od toho, abych byl věčným vězněm svých myšlenkových a citových proudů; pomáhá mi uvědomit si, že nejsem svými myšlenkami a city. Pomáhá mi vidět, že tyto vnitřní reakce a vyjednávání se mi dějí a odehrávají se ve mně bez mého souhlasu, jako trávení, spánek, únava nebo smích.
Kaplan Charles Lattimore Howard: Zastavit se a být dostatečně klidný, abychom si všimli lásky v sobě a kolem sebe, je hluboce silný a kontrakulturní čin….. V případě většiny současné společnosti je klid prorockým činem, který vzdoruje tomu, co vyžaduje, abychom se pohybovali rychle a vzhůru. Zpochybňuje představu, že je lepší být zaneprázdněný a zaměstnaný. Odmítá výzvu k neustálému rozptylování a neustálému zapojování do sítě.
„Boha lze dosáhnout a udržet v jeho blízkosti pomocí lásky, ale pomocí myšlenek nikdy.“ (Oblak nevědění ze 14.stol.)
Harry Thurman: Ó, lásko Boží, bez níž život nemá smysl ani přístav, nenechávej nás samotné s našimi malými životy, s našimi ztroskotanými sny, s našimi neodbytnými problémy, ale vnikni do našeho ducha svou vitalitou, abychom byli obnoveni na všech cestách svého života, abychom se z tohoto místa, z tohoto dne, obrátili se vším, co je v nás, umyti, očištěni a osvěženi. Usilujeme o to s prostotou srdce a s tichou vírou a důvěrou, že svým dětem neodepřeš svou lásku.
Bůh právě teď promlouvá ke všem věcem, a kdyby Bůh s tímto promlouváním přestal, všichni bychom zmizeli. Snažíme se tedy ztichnout natolik, abychom mohli slyšet, jak k nám Bůh promlouvá. Jak se mohu stát tak tichým, abych mohl slyšet, jak Bůh promlouvá k bytí, když se pohybuje po obloze, nad stromy a poli posvěcenými tím, že je stvořil Bůh v jejich nicotě bez Boha? A tak ticho naší modlitby ztělesňuje hluboké, nesmírné ticho, v němž se od Boha učíme naslouchat živému Božímu slovu, které se ztělesňuje jako skutečnost všech věcí v jejich nicotě bez Boha.
Teolog Randy Woodley vypráví o tom, jak ho přítel pozval na setkání kontemplativní modlitby: Duch je tak v rozporu s tím, co si někdy můžeme myslet nebo po čem toužíme. V jednom období mého života to vypadalo tak, že pokaždé, když jsem chtěl slyšet Boha, Bůh promluvil skrze nějakého člověka. A pokaždé, když jsem chtěl od nějakého člověka moudrost, nemohl jsem ji dostat a mohl jsem ji slyšet jen v tichu od Boha….. Když jdu ven a naslouchám ve stvoření a poslouchám ptáky, pak najednou Duch promluví v mém srdci. Nemusí to být nutně vždycky ticho. Zaujaté naslouchání je taková posvátná věc a Duch skrze něj často působí.
Tanec Wovoka mi připomíná, že v životě jsou chvíle, kdy musíme mít ochotu jít za hranice toho, co si myslíme, že je možné. S takovým světem jsme se ještě nikdy nesetkali; jak ho přežijeme, natož abychom ho proměnili? Tichý buben mě nutí uvědomit si, že se v tomto tanci pohybujeme na neprobádaném území. Vystupujeme ze známého do neznámého. Vytváříme taneční půdu tam, kde dosud žádná nebyla. Ochota, víra udělat takový krok je strašidelným tichem tance duchů.
moje čekání
může být požehnáním
a mé truchlení
se stane požehnáním
a náhrobní kámen
bude požehnáním
a nekonečné ticho
mi získá požehnání.