Kontemplace

Sezení v tichu

frantiskan

Bůh právě teď promlouvá ke všem věcem, a kdyby Bůh s tímto promlouváním přestal, všichni bychom zmizeli. Snažíme se tedy ztichnout natolik, abychom mohli slyšet, jak k nám Bůh promlouvá. Jak se mohu stát tak tichým, abych mohl slyšet, jak Bůh promlouvá k bytí, když se pohybuje po obloze, nad stromy a poli posvěcenými tím, že je stvořil Bůh v jejich nicotě bez Boha? A tak ticho naší modlitby ztělesňuje hluboké, nesmírné ticho, v němž se od Boha učíme naslouchat živému Božímu slovu, které se ztělesňuje jako skutečnost všech věcí v jejich nicotě bez Boha. 

Kde promlouvá Duch

frantiskan

Teolog Randy Woodley vypráví o tom, jak ho přítel pozval na setkání kontemplativní modlitby: Duch je tak v rozporu s tím, co si někdy můžeme myslet nebo po čem toužíme. V jednom období mého života to vypadalo tak, že pokaždé, když jsem chtěl slyšet Boha, Bůh promluvil skrze nějakého člověka. A pokaždé, když jsem chtěl od nějakého člověka moudrost, nemohl jsem ji dostat a mohl jsem ji slyšet jen v tichu od Boha….. Když jdu ven a naslouchám ve stvoření a poslouchám ptáky, pak najednou Duch promluví v mém srdci. Nemusí to být nutně vždycky ticho. Zaujaté naslouchání je taková posvátná věc a Duch skrze něj často působí. 

Tanec naděje

frantiskan

Tanec Wovoka mi připomíná, že v životě jsou chvíle, kdy musíme mít ochotu jít za hranice toho, co si myslíme, že je možné. S takovým světem jsme se ještě nikdy nesetkali; jak ho přežijeme, natož abychom ho proměnili? Tichý buben mě nutí uvědomit si, že se v tomto tanci pohybujeme na neprobádaném území. Vystupujeme ze známého do neznámého. Vytváříme taneční půdu tam, kde dosud žádná nebyla. Ochota, víra udělat takový krok je strašidelným tichem tance duchů.

Duchovní disciplína pouti

frantiskan

Na závěr nás všechny prosím, abychom se modlili za svobodu, která by nás osvobodila od cynismu a odsuzování. Budeme se setkávat s lidmi, kteří dělají a říkají věci jinak. Pokud přejdeme do „sofistikovanosti“, ztratíme dětského ducha, o kterém mluví Ježíš. Poutník musí být jako dítě, které dokáže ke všemu přistupovat s postojem úžasu, úcty a víry. Modleme se za úžas. Modleme se za úctu. Modleme se za touhu, nebo lépe „touhu toužit“, a prosme Boha, aby nás zbavil cynismu.

Moudří vypravěči

frantiskan

Naslouchání jejich příběhům a výrokům, rozjímání o nich v tichu a jejich následné vyprávění druhým pomáhalo našim předkům žít lidsky, být lidštější, zůstat skutečně živými…. Příběhy z egyptské pouště jsou více než jen součástí křesťanské minulosti. Jsou součástí našeho lidského dědictví: sdělují věčné hodnoty, duchovní pravdy. Je to ticho hlubokého srdce a intenzivní modlitby, ticho, které prochází staletími a kulturami. Měli bychom se zastavit, abychom tento tlukot srdce slyšeli.

 Laskavý vesmír   

frantiskan

Osvícení znamená vidět a dotknout se velkého tajemství, velkého vzoru, Velké skutečnosti. Ježíš tomu říkal Boží vláda, Buddha tomu říkal osvícení. Filozofové by to mohli nazvat Pravdou. Mnozí z nás ji vnímají jako Základní lásku. Zde je mantra, kterou si můžete během dne opakovat, abyste si ji připomněli:

Boží život žije sám v sobě ve mně. Uvědomuji si, že život žije sám v sobě ve mně.

Boží láska žije sama sebe ve mně. Uvědomuji si, že ve mně žije láska.

48-jpg

 Budoucnost křesťanství     

frantiskan

Kéž se odvážíme doufat, že naše srdce, otevřená Božímu Duchu, by mohla nejen obdržet odpovědi na naše otázky o budoucnosti křesťanství, ale že by se naše srdce mohla v tomto společném čase natolik proměnit, že by se naše mysl, srdce a touhy otevřely, vyjasnily, možná i očistily. Aby budoucnost mohla být jiná.

Bůh je milovaný

Stojící na místě

frantiskan

Toto prosté modlitební ticho může a mělo by být tichem každého člověka. Patří každému křesťanovi, který miluje Boha, každému Židovi, který ve svém srdci slyšel ozvěnu Božího hlasu v [prorocích], každému, jehož duše povstala při hledání pravdy, při hledání Boha. . . . 

realita komunity

Od já k my

frantiskan

Pravá modlitba nebo kontemplace je naopak skokem do pospolitosti a společenství. Víme, že to, co prožíváme, může udržet jen celek a my už nejsme sami. Jsme pouze součástí, a to velmi vděčnou a zcela spokojenou součástí. To je „pokoj, který svět nemůže dát“