Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Stačí vyjít ven a dlouho a s láskou se dívat na jeden list, až poznáme, opravdu poznáme, že tento list je účastí na věčném bytí Boha. To stačí k vytvoření extáze! Náš vztah k realitě nám umožňuje setkávat se s věcmi od středu ke středu nebo od subjektu k subjektu, od vnitřní důstojnosti k vnitřní důstojnosti. Pro skutečného kontemplativce vzbudí bezdůvodně padající zelený list stejný úžas a obdiv jako zlatý svatostánek v katedrále.
Jak František, tak Klára považovali ortopraxi („správnou praxi“) za nezbytnou paralelu, a možná dokonce za precedens, k verbální ortodoxii („správnému učení“) a ne za volitelný doplněk nebo možný důsledek. „Proč neděláš to, co říkáš, že věříš?“ ptá se prorok vždy.
Thomas Merton: Tady je nevyslovitelné tajemství: ráj je všude kolem nás a my mu nerozumíme. Je otevřený dokořán. Meč je odňat, ale my o tom nevíme: odcházíme „jeden ke svému statku a druhý ke svému zboží“. Světlo se rozsvítí. Hodiny tikají. Termostaty fungují. Kamna vaří. Elektrické holicí strojky plnící rádia statickou elektřinou. „Moudrost,“ volá diakon za úsvitu, ale my se toho neúčastníme. [2]
Ó Pane, dej, ať se účastníme. Ať neztratíme chuť jeho kouzla, ani kapku této nejsvětější hodiny.
R.Rohr: Právě naše nynější utrpení, naše zhuštěná přítomnost na tomto společném hnízdě, které jsme si zaneřádili, bude brzy tím JEDINÝM, co nám nakonec bude společné. Dost možná to bude to jediné, co nás spojí. Země a její životní systémy, na nichž jsme všichni zcela závislí (stejně jako jsme závislí na Bohu!), se možná brzy stanou právě tím, co nás obrátí k prostému evangelijnímu životnímu stylu, k nezbytnému společenství a k přirozenému a univerzálnímu smyslu pro svatost.
Elizabeth Johnsonová : Svět se jako dobré Boží stvoření stává svobodným partnerem svého vlastního stávání, zatímco Stvořitel umožňuje jeho existenci v každém okamžiku. Stručně řečeno, Bůh tvoří svět tím, že mu umožňuje, aby se sám tvořil. Duch svatý zdaleka nenutí svět, aby se vyvíjel podle předem připraveného plánu, nýbrž ho neustále volá k nové a nečekané budoucnosti.
10. shromáždění Světové rady církví : Dílem stvoření v Bohu je jednota rozmanitosti, kde všechny životy koexistují v harmonické rovnováze, protože všechny pocházejí od Boha. Každé semínko, které vyklíčí, začíná stvoření znovu a ani jedno semínko nemůže vyrůst, pokud mu to Stvořitel neumožní. Věříme, že naplňování spravedlnosti vůči Božímu stvoření je základem osvobození a lidského hledání sebe sama.
V jazyce Čerokíjů : Cesta harmonie – popisuje stav bytí, kdy je vše tak, jak má být, nebo jak bylo stvořeno, aby bylo. Eloheh znamená, že lidé žijí v míru, nikoli ve válce, že je o Zemi pečováno a že je na ní hojnost produkce, takže nikdo netrpí hladem. Eloheh znamená, že se lidé k sobě chovají spravedlivě a že nikdo není dlouho cizincem.
Evangelium nás proměňuje tím, že nás uvádí do kontaktu s tím, co je mnohem trvalejší a uspokojivější, doslova „základem našeho bytí“, který má mnohem více „reality“ než teologické koncepty nebo ritualizace skutečnosti. Každodenní vesmírné události na nebi a na zemi jsou Realitou nad našimi hlavami a pod našima nohama každou minutu našeho života: nepřetržitá svátost, znamení Boží univerzální přítomnosti ve všech věcech.
Z toho tedy vyplývá, že celé křesťanství je povoláno odmítnout nevýraznou a zdánlivě racionální logiku, která vidí na jedné straně nevyhnutelnost použití zbraní v reakci na utrpěnou agresi a na straně druhé další začátek nevyčerpatelných závodů ve zbrojení, které mají vést k osvobození okupovaných území a obnovení statu quo, ale spouští nekonečný konflikt, který působí nesmírnou devastaci a nepřijatelné ztráty na lidských životech. Nezbytné odmítnutí takového podvodu se musí promítnout do povinnosti podporovat a prosazovat konkrétní politická rozhodnutí při hledání dialogu a porozumění, po vzoru setkání svatého Františka a sultána.
Jestliže bouřlivý svět nepřestal být krásný, ani láska nepřestala být láskou: „I zraněný svět nás živí. I zraněný svět nás drží, dává nám chvíle úžasu a radosti.“ To je moje poslední nejoblíbenější autorka Robin Wall Kimmererová a má pravdu: pokud si vybíráme radost místo zoufalství a lásku místo nenávisti, je to proto, že Země nám lásku a radost nabízí každý den.