Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Myslím, že to vychází z mystického a kontemplativního vhledu, který uznává, že všichni jsme součástí tohoto velkého řetězce bytí, že jsou to bratři a sestry, a proto je nesmíme znevažovat. Bůh tato stvoření miluje. Bůh jim dal tolik dobrých věcí. Samozřejmě se předpokládá, že když je Bůh miluje, jsou objektivně milovaní; proto je máme milovat. To se stává počátkem Františkova univerzálního světonázoru: všechny stvořené věci jsou zrcadlem, které odráží Stvořitele.
Máme schopnost vyléčit tuto zemi z jejích rozdělení, válek, násilí a nenávisti. Touto schopností je láska v nás, která umožňuje trpět s druhým a milovat druhého bez odměny. Láska, která překračuje ego, je láska, která léčí. Když kvůli lásce ztratíme sami sebe, zjistíme, že jsme schopni skutečné lásky.
Vztah mezi Františkem a Klárou modeloval toto: všichni jsme si rovni – muži i ženy, bohatí i chudí, zdraví i nemocní, dobře oblečení i oblečení v hadrech, papež i biskup i laik. František nás dokonce učí odmítat rozlišovat mezi křesťanem a muslimem, židem a ateistou, protože všichni jsme milováni Bohem.
Zdá se, že odevzdávání života ve prospěch stále se rozšiřující tvořivosti je nedílnou součástí života samotného…Uvědomte si, jak úzce je náš život spojen se Sluncem…. Jaké nové vnímání života a smrti se ve vás objevuje? Co chcete říci Stvořiteli?
Nyní, když víme, že naše “kořeny” jsou “nesmrtelné” … jsme smířeni s tím, že se znovu pustíme do díla světa. Znovu vstupujeme do každodenního života. …Nyní se díváme z hlediska, které je zakořeněno v našem smyslu pro vlastní realitu v Bohu. Díky tomu se nám vše jeví jako zcela nové a naše nová schopnost nabízet našemu světu energii lásky a smyslu mu pomáhá stát se “novým” (Řím 6,4; Zj 21,5).
Vtělení tedy není jen “Bůh se stal Ježíšem”. Je to mnohem širší událost, a proto Jan poprvé popisuje Boží přítomnost obecným slovem “tělo” (Jan 1,14). Jan mluví o všudypřítomném Kristu, s nímž se nadále setkáváme v jiných lidských bytostech, v hoře, stéblu trávy nebo špačkovi.
(Izajáš 2,17-25). “Dokud ještě mluví” – stačí jen požádat, aby Bůh odpověděl! Musíme však prosit celou svou bytostí; lepší svět se musí stát naší nejhlubší touhou. A to samozřejmě znamená, že na tom musíme pracovat; musíme tomu věnovat celé své já.
Duch Boží je rozpoznán na začátku Bible, když hraje svou roli v příběhu stvoření. Duch svatý jako dech je silou, která dává život všemu živému ve vesmíru (Genesis 1,2). Tím, že tak činí, je stvoření chápáno jako Boží čin. Duch svatý hýbe biosférou a dává život všemu, co se v ní nachází. . . .