Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Věda konečně dohnala to, co jsme vždy věděli, že jsme všichni příbuzní. Všichni jsme stvořeni ze stejných základních prvků. Je to pouze uspořádání těchto prvků, které dává odlišnou podobu tomu, co vidíme před sebou. Sdílíme DNA se všemi ostatními živými bytostmi. Přibližně 98 procent naší DNA sdílíme s primáty a asi 35 procent s rostlinami… Všichni pocházíme ze stejného původního zdroje a všichni se skládáme ze stejných základních prvků.
Stvořitel dává s velkou láskou; stvoření přijímají. Nic v tomto velkém světě by neexistovalo, nebýt tohoto neustálého vztahu.
Myšlenka Božího šalom není oddělena od stvoření, ale jak můžeme jasně vidět z nejranějšího vyprávění Genesis, stvoření je ústředním bodem našeho chápání šalom. Stvoření (to, co Bůh udělal a denně dělá) a uskutečňování šalom (to, co máme denně dělat) jsou neoddělitelně propojeny. Každý den máme příležitost účastnit se Božích šalom aktivit.
Spolu se všemi živými bytostmi sdílíte dech života, účastníte se stejných cyklů zrození a smrti, rozmnožování, recyklace a obnovy. Vy, spolu s nimi, jste součástí příběhu stvoření – různých větví na stromě života. V tomto příběhu jste propojeni a spojeni se vším všude. Ve skutečnosti je to dobrá částečná definice Boha: Bůh je ten, skrze kterého jsme spojeni a propojeni se vším.
Dnes považujeme za samozřejmé, že vše ve vesmíru je hluboce propojené a propojené, dokonce i samotné světlo, což je zajímavý první akt stvoření (Genesis 1:3). … V celém vesmíru neexistuje něco jako autonomie. Neexistuje. To je iluze moderního, individualistického Západu, který si představuje autonomní já jako základní stavební kámen a pravého Věštce.
Svátost křtu se stává symbolem toho, že veškerá voda je posvátná, nejen voda v křtitelnici. Protože je posvátná, musíme vodu ctít, pečovat o ni a zacházet s ní s úctou, posvátností a láskou. Skrze křestní vodu začínáme cestu víry, která nás probouzí k kráse Země a celého Božího stvoření. Učíme se, že my lidé patříme do společenství, které je propojeno vodou. Všichni jsme stvořeni z vody a voda nás udržuje při životě. Křestní voda teče potoky, řekami, jezery a oceány světa a dává život všem živým tvorům. Křest spojuje křesťany se všemi živými tvory v očistných proudech vody.
Stačí vyjít ven a dlouho a s láskou se dívat na jeden list, až poznáme, opravdu poznáme, že tento list je účastí na věčném bytí Boha. To stačí k vytvoření extáze! Náš vztah k realitě nám umožňuje setkávat se s věcmi od středu ke středu nebo od subjektu k subjektu, od vnitřní důstojnosti k vnitřní důstojnosti. Pro skutečného kontemplativce vzbudí bezdůvodně padající zelený list stejný úžas a obdiv jako zlatý svatostánek v katedrále.
Jak František, tak Klára považovali ortopraxi („správnou praxi“) za nezbytnou paralelu, a možná dokonce za precedens, k verbální ortodoxii („správnému učení“) a ne za volitelný doplněk nebo možný důsledek. „Proč neděláš to, co říkáš, že věříš?“ ptá se prorok vždy.
Thomas Merton: Tady je nevyslovitelné tajemství: ráj je všude kolem nás a my mu nerozumíme. Je otevřený dokořán. Meč je odňat, ale my o tom nevíme: odcházíme „jeden ke svému statku a druhý ke svému zboží“. Světlo se rozsvítí. Hodiny tikají. Termostaty fungují. Kamna vaří. Elektrické holicí strojky plnící rádia statickou elektřinou. „Moudrost,“ volá diakon za úsvitu, ale my se toho neúčastníme. [2]
Ó Pane, dej, ať se účastníme. Ať neztratíme chuť jeho kouzla, ani kapku této nejsvětější hodiny.
R.Rohr: Právě naše nynější utrpení, naše zhuštěná přítomnost na tomto společném hnízdě, které jsme si zaneřádili, bude brzy tím JEDINÝM, co nám nakonec bude společné. Dost možná to bude to jediné, co nás spojí. Země a její životní systémy, na nichž jsme všichni zcela závislí (stejně jako jsme závislí na Bohu!), se možná brzy stanou právě tím, co nás obrátí k prostému evangelijnímu životnímu stylu, k nezbytnému společenství a k přirozenému a univerzálnímu smyslu pro svatost.