Čtyřicátý týden: Františkánské svědectví a praxe-Pondělí, 29. září 2025
Alternativa
František z Assisi věnoval pozornost jiným věcem než katolická církev jeho doby. Nakonec se jeho prorocké svědectví a důraz na život podle evangelia staly prostřednictvím františkánské tradice „alternativní ortodoxií“.
Richard píše:
Opravdu napodobit Ježíše
V jednom z nejranějších záznamů o svém životě dává František prvním bratrům tuto radu: „Víte jen to, co děláte.“ [1] Jeho důraz na jednání, praxi a životní styl byl pro svou dobu zásadní a revoluční a zůstává jádrem františkánské alternativní ortodoxie. Pro Františka a Kláru z Assisi, jednu z jeho nejbližších duchovních přítelkyň, se Ježíš stal někým, koho skutečně následovali a napodobovali.
Praktické křesťanství
Do té doby byla většina křesťanské spirituality založena na asketické a mnišské disciplíně, teoriích modlitby nebo akademické teologii, která sama o sobě byla často založena na „správné víře“ nebo liturgických textech, ale ne na praktickém křesťanství, které by bylo možné žít v ulicích světa. František kladl důraz na napodobování a lásku k Ježíšově lidskosti, a ne jen na uctívání jeho božství. To je zásadní změna.
Celý svět je náš klášter
V průběhu dějin byla františkánská škola typicky menšinovým proudem v rámci římskokatolické a širší křesťanské tradice, ale nikdy nebyla odsouzena ani považována za kacířskou – naopak. Prostě zdůrazňovala odlišná Ježíšova učení, volala po nových perspektivách a chování a soustředila se na plné a konečné důsledky vtělení Boha v Kristu. Pro františkány nebylo vtělení jen o Ježíši, ale projevovalo se všude. Jak řekl František: „Celý svět je náš klášter!“ [2]
Katedrálou je stvoření kolem nás
Výchozím bodem pro Františka bylo lidské utrpení namísto lidské hříšnosti a Boží ztotožnění se s tímto utrpením v Ježíši. To ho nevedlo do konfliktu s žádnými katolickými dogmaty nebo strukturami. Jeho Kristus byl kosmický a zároveň hluboce osobní, jeho katedrálou bylo samotné stvoření a on dával přednost spodině společnosti před vrcholem.
Chudoba ega je víc jak dokonalost
Nezměnitelně zdůrazňoval začlenění zdánlivých outsiderů před jakýmkoli klubem insiderů a byl mnohem více mystikem než moralistou. Obecně František upřednostňoval chudobu ega před soukromou dokonalostí, protože Ježíš „se stal chudým kvůli nám, abychom se stali bohatými z jeho chudoby“ (2 Korinťanům 8:9).
Být kreativní
Upřímně si myslím, že František našel třetí cestu, která je kreativní a odvážnou rolí proroka a mystika. V podstatě opakoval to, co říkají všichni proroci: že poselství a médium pro poselství musí být stejné. A František kladl důraz na samotné médium, místo aby pokračoval v objasňování nebo omezování pouhého verbálního poselství; to bývá „kněžská“ práce, kterou František pro sebe nikdy nechtěl.
Praxe stojí před správným učením
Jak František, tak Klára považovali ortopraxi („správnou praxi“) za nezbytnou paralelu, a možná dokonce za precedens, k verbální ortodoxii („správnému učení“) a ne za volitelný doplněk nebo možný důsledek. „Proč neděláš to, co říkáš, že věříš?“ ptá se prorok vždy.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] Paraphrase of “A person is only as learned as his actions show; and a religious is only as good a preacher as his actions show.” See The Assisi Compilation, 105, in Francis of Assisi: Early Documents, vol. 2, The Founder (New City Press, 2000), 210.
[2] The Sacred Exchange Between Saint Francis and Lady Poverty, no. 63, in Francis of Assisi: Early Documents, vol. 1, The Saint (New City Press, 2001), 552.
Adapted from Richard Rohr, Eager to Love: The Alternative Way of Francis of Assisi rev. ed. (Franciscan Media, 2024), 81–84, 86, 87.
Image credit and inspiration: Tom Swinnon, untitled (detail), 2019, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. A weathered table, humble in its presence, bears witness to Francis’s kinship with the poor, his simplicity of life, and the quiet prophecy of poverty lived as solidarity.