Čtyřicátý týden: Františkánské svědectví a praxe-Úterý, 30. září 2025
Když byl František předveden před biskupa, nechtěl čekat… Aniž by čekal, až k němu promluví, a aniž by sám promluvil, okamžitě odložil a odhodil všechny své šaty a vrátil je svému otci.—Thomas Celano, První život Františka
Odevzdat dřívější identitu
První životopis Františka z Assisi popisuje okamžik, kdy se František veřejně vzdal svých privilegií, svlékl se a vrátil své šaty bohatému otci před biskupem.
Příběh o tom, jak se František svlékl donaha na biskupském nádvoří, nám přibližuje zásadní okamžik v procesu jeho obrácení. Když tam František stál nahý, zcela bezbranný… zbavil se mnohem více než jen svých šatů a majetku. Ve skutečnosti se vzdal rodinné identity a reputace i jistoty svého ekonomického postavení.
Pro Františka bylo zbavení se privilegií činem inspirovaným evangeliem, k němuž jsme dnes vyzýváni.
Odpoutat se
Vzdání se jako povolání a dar znamená vzdát se prestiže a privilegií, naučit se naslouchat a přijímat kritiku a naučit se používat svou moc jinak a nakonec se o ni podělit. Naším úkolem jako lidí, kteří nejsou chudí, je přinejmenším sdílet moc, kterou máme k dispozici – naše zdroje bohatství, vzdělání, vlivu a přístupu – s těmi, kterým byly tyto věci odepřeny. Nejedná se o charitu nebo ušlechtilost. Jedná se o zásadní odpoutání se, které umožňuje transformaci samotných struktur, z nichž máme prospěch…
Osvobodit se a osvobozovat
Cesta vzdání se je celoživotním procesem odstraňování překážek milujících a spravedlivých vztahů s našimi sousedy na této zemi a směřováním k opravdovějšímu společenství mezi všemi Božími dětmi a ve skutečnosti mezi všemi tvory a prvky na zemi, k takovému bratrství a sesterské lásce, jaké si představoval František. Když pomáháme odstraňovat překážky osvobození druhých, současně odstraňujeme překážky našeho vlastního osvobození…
radost ze svobody
František učinil odvážný skok víry z privilegovaného postavení do světa chudých. Jeho odříkání se světu, ačkoli radikální, pro něj zjevně nebylo odporné. Cítíme, že pro Františka se splnilo evangelijní zaslíbení, že to, co člověk dostane na oplátku, je mnohem více než to, čeho se vzdal [viz Marek 10, 28–31]. František se vzdal světa, jen aby ho dostal zpět s radostí…
Způsob Františkova života pro dnešek
František nás vyzývá, abychom byli blázni. Je opravdu možné, že to, čeho se vzdáme, se nám vrátí stokrát? Můžeme věřit, že když ztratíme sami sebe, najdeme sami sebe? František, který se vzdává nároku na všechny věci, je svobodný a může si všechny věci užívat jako dar. Naprosto bláznivé. Nepraktické. Podvratné. Dokonce nebezpečné.
Můžeme neutralizovat výzvu a slib Ježíše a Františka tím, že je povýšíme do říše svatosti a dokonalosti, do říše, která se zdá být daleko mimo náš dosah. Nebo můžeme přemýšlet o jejich způsobu života ve světě a pokusit se je následovat, i když bychom byli blázni.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
Marie Dennis, Cynthia Moe-Lobeda, Joseph Nangle, and Stuart Taylor, St. Francis and the Foolishness of God, rev. ed. (Orbis Books, 2015), 21–22, 28, 29, 31, 32.
Image credit and inspiration: Tom Swinnon, untitled (detail), 2019, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. A weathered table, humble in its presence, bears witness to Francis’s kinship with the poor, his simplicity of life, and the quiet prophecy of poverty lived as solidarity.