Následování

Abrahamovo povolání

frantiskan

Bohužel pro mnoho lidí se víra zredukovala na seznam. Pro některé je to seznam víry: myšlenky nebo výroky, které si musíme zapamatovat a souhlasit s nimi, pokud chceme být požehnáni. Pro jiné je to seznam toho, co se má a co se nemá dělat: rituály nebo pravidla, která musíme dodržovat… Ale Abram neměl mnoho přesvědčení, pravidel nebo rituálů. Neměl žádné Bible, doktríny, chrámy, přikázání ani obřady. Pro něj byla pravá víra prostě důvěrou v zaslíbení, že bude požehnán, aby mohl být požehnáním. Nebyla to cesta k náboženství: byla to cesta k životu.

otevřenost

Pohostinnost může vést k uzdravení

frantiskan

Představte si, co by se mohlo stát po celém světě, kdyby stále více křesťanů znovuobjevilo, že ústředním bodem křesťanského života a poslání je to, co bychom mohli nazvat subverzivním nebo transgresivním přátelstvím – přátelstvím, které překračuje hranice odlišnosti a odvažuje se nabízet a přijímat pohostinnost… Představte si, jaké dobro by mohlo nastat – a jakému zlu by se dalo zabránit –, kdyby více židů, muslimů, hinduistů, křesťanů, buddhistů a dalších překročilo cesty a jiné bariéry, které je oddělují, a objevilo v sobě přátele.

Posel pravdy

Když Bůh mění pravidla

frantiskan

Všichni jsme v pokušení vytvořit si Boha podle svého, který bude udržovat status quo a pokřtí naše hodnoty jako Boží definitivní slovo. Když Bůh zpochybňuje náš způsob života a náboženské a kulturní hodnoty, které nám jsou drahé, jsme v pokušení utéct a hledat nového boha – boha podle svého – který bude podporovat naše privilegia a předsudky a povede nás do boje proti našim nepřátelům.

proroci

Úloha proroků

frantiskan

Proroci vědí, že náboženství je nejlepší a že také hrozí, že bude nejhorší. Rádi si vybíráme strany a prohlašujeme se za bezhříšné, čisté a ortodoxní („správné“), aniž bychom měli důkazy, že je to pravda. To vždy překvapí všechny kromě proroků. 

nenásilí

Násilí plodí násilí

frantiskan

Rev. James Lawson (1928-2024),:A myslím si, že pokud je náboženství platné, jak ho chápu já a moje rodina, myslím si, že náboženství musí vystoupit z lavic a stát se hnutím za morální, intelektuální spiritualitu, která nám může pomoci stát se lidmi, jakými nás Bůh stvořil.

Prorocká Svatá rodina

frantiskan

Jak si můžeme opravdu myslet, že by Marie – pokud by myslela tak, jak byla vycvičena myslet každá dobrá židovská dívka své doby – mohla být plně připravena slyšet, mluvit nebo žít Boží poselství? Musela se nechat vést Bohem mimo svou škatulku očekávání, svou zónu pohodlí, své poslušně náboženské následování vůdce (což je rys všech náboženství na jejich nižších úrovních). Byla velmi mladá a do značné míry nevzdělaná. Možná, že samotná teologie není tou nezbytnou cestou, ale místo toho stačí integrita a odvaha. Nic z toho, co kdo řekl v synagoze, by Marii ani Josefa na tuto situaci nepřipravilo. Oba se museli spolehnout na své anděly! Který správný biskup by se v takové situaci svěřil? Já sám bych to neudělal. O Josefovi víme jen to, že to byl „spravedlivý muž“ (Mt 1,19), pravděpodobně také mladý a nevzdělaný. Tato okolnost je naprostou konfrontací s našimi kritérii a způsobem hodnocení pravosti.

Víra napravuje trhlinu

frantiskan

Nyní se nacházíme v kulturních válkách téměř ve všech osobních a společenských otázkách. Většinu z nás už nic nešokuje. Často jsme smutní, sklíčení, dokonce odcizení jedinému světu, ve kterém žijeme. Toužíme po porušovatelích, kteří by mohli obnovit naše zničené domy, (viz Izajáš 58,12). Toužíme po lidech s velkou duší, kteří v sobě dokážou udržet chaos – a dodat nám odvahu udělat totéž.

Liminální prostor

frantiskan

Kulturně nechceme přijmout liminální prostor ani uznat svou přirozenou egocentričnost. Vlastně se vyhýbáme tomu, abychom se ho vůbec snažili prožívat. Nemocné a umírající lidi zavíráme do nemocnic a domovů důchodců, místo abychom jim umožnili strávit poslední dny doma, obklopeni blízkými, kteří se budou učit a růst díky společnému pobytu v liminálním prostoru mezi životem a smrtí.