Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
K Bohu se nedostaneme tím, že popíráme svůj stín nebo že promítáme své strachy na jiné rasy, náboženství, třídy či pohlaví. K uzdravení a spáse se dostaneme tím, že přijmeme své stíny a své rány jako svou největší čest a slávu. To je pro mě jediná věc, která si zaslouží být nazývána evangeliem, a stále má moc zachránit svět.(R.Rohr)
Ačkoli to Ježíš během svého života dal zcela jasně najevo, my jsme křesťanství přesto z velké části proměnili v náboženství, jehož hlavním programem byla jakási osobní morální dokonalost, dosažení nějaké formy spásy, „dostání se do nebe“, obracení druhých spíše než nás samotných a získávání většího zdraví, bohatství a úspěchu v tomto světě. V tomto úsilí jsme nakonec do značné míry stanuli na straně impérií, válek a kolonizace naší planety, místo abychom se postavili na stranu Ježíše nebo bezmocných. To vše nás v jednadvacátém století dohnalo. (R.Rohr)
Skutečné já je Boží přítomnost v nás, Duch Svatý v nás. Řekl bych, že skutečné já je právě ta božská část nás, která je dost velká, dost hluboká a dost milostivá na to, aby plně přijala naši lidskou část.(R.Rohr)
Pro nezměněné já je náboženství tím nejnebezpečnějším pokušením ze všech. Naše ega, jsou-li náboženstvím legitimizována, dostávají plnou volnost k zotročování, segregaci, ponižování, podvádění a nafukování vlastního významu – protože vše je zakryto předem přisouzenou ctností a údajnou nenávistí ke zlu.(R.Rohr)
Myslím si, že náboženství je to nejlepší i to nejhorší. Může vytvořit ty nejuzavřenější, nejmalichernější, nejvíce se bránící a rasistické lidi, kteří se zastaví v té první fázi: „My to máme správně. Jsme vyvolení. Jsme vybráni.“ Ale jejich víra je ve skutečnosti nezměnila, takže nevědí, jak sdělit pocit vyvolenosti někomu jinému. Bez milostného vztahu s Bohem nás náboženství nepohání vpřed ani nám neumožňuje růst. Nepřináší neustálou proměnu. Stává se pouhou vedlejší atrakcí elitářství, nic víc.(R.Rohr)
Pro Ježíše jsou učení jako odpuštění, uzdravení a spravedlnost skutečným důkazem nového a sdíleného života. Pokud to nevidíme v církvích a duchovních společenstvích, je náboženství „jen v hlavě“ a z velké části iluzí. (R.Rohr)
Ježíš stál jako zcela nevinný, který byl odsouzen nejvyššími autoritami církve i státu (Jeruzalémem i Římem), což je čin, který by měl vyvolat zdravou nedůvěru v to, jak moc se i ty nejvyšší mocnosti mohou mýlit. „On ukáže světu, jak se mýlil ohledně hříchu, ohledně toho, kdo měl skutečně pravdu, a ohledně pravého soudu“ (Jan 16:8) (R.Rohr)
Někdy žertem říkám, že se zdá, že Ježíš od sobotní noci do pátku při západu slunce odpočívá, a pak se snaží většinu své práce vykonat v Sabat! Je celkem zřejmé, že provokuje náboženský systém, který klade zvyky a lidské zákony před lidi.
Bohužel pro mnoho lidí se víra zredukovala na seznam. Pro některé je to seznam víry: myšlenky nebo výroky, které si musíme zapamatovat a souhlasit s nimi, pokud chceme být požehnáni. Pro jiné je to seznam toho, co se má a co se nemá dělat: rituály nebo pravidla, která musíme dodržovat… Ale Abram neměl mnoho přesvědčení, pravidel nebo rituálů. Neměl žádné Bible, doktríny, chrámy, přikázání ani obřady. Pro něj byla pravá víra prostě důvěrou v zaslíbení, že bude požehnán, aby mohl být požehnáním. Nebyla to cesta k náboženství: byla to cesta k životu.
Představte si, co by se mohlo stát po celém světě, kdyby stále více křesťanů znovuobjevilo, že ústředním bodem křesťanského života a poslání je to, co bychom mohli nazvat subverzivním nebo transgresivním přátelstvím – přátelstvím, které překračuje hranice odlišnosti a odvažuje se nabízet a přijímat pohostinnost… Představte si, jaké dobro by mohlo nastat – a jakému zlu by se dalo zabránit –, kdyby více židů, muslimů, hinduistů, křesťanů, buddhistů a dalších překročilo cesty a jiné bariéry, které je oddělují, a objevilo v sobě přátele.