Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Ježíš stál jako zcela nevinný, který byl odsouzen nejvyššími autoritami církve i státu (Jeruzalémem i Římem), což je čin, který by měl vyvolat zdravou nedůvěru v to, jak moc se i ty nejvyšší mocnosti mohou mýlit. „On ukáže světu, jak se mýlil ohledně hříchu, ohledně toho, kdo měl skutečně pravdu, a ohledně pravého soudu“ (Jan 16:8) (R.Rohr)
Někdy žertem říkám, že se zdá, že Ježíš od sobotní noci do pátku při západu slunce odpočívá, a pak se snaží většinu své práce vykonat v Sabat! Je celkem zřejmé, že provokuje náboženský systém, který klade zvyky a lidské zákony před lidi.
Bohužel pro mnoho lidí se víra zredukovala na seznam. Pro některé je to seznam víry: myšlenky nebo výroky, které si musíme zapamatovat a souhlasit s nimi, pokud chceme být požehnáni. Pro jiné je to seznam toho, co se má a co se nemá dělat: rituály nebo pravidla, která musíme dodržovat… Ale Abram neměl mnoho přesvědčení, pravidel nebo rituálů. Neměl žádné Bible, doktríny, chrámy, přikázání ani obřady. Pro něj byla pravá víra prostě důvěrou v zaslíbení, že bude požehnán, aby mohl být požehnáním. Nebyla to cesta k náboženství: byla to cesta k životu.
Představte si, co by se mohlo stát po celém světě, kdyby stále více křesťanů znovuobjevilo, že ústředním bodem křesťanského života a poslání je to, co bychom mohli nazvat subverzivním nebo transgresivním přátelstvím – přátelstvím, které překračuje hranice odlišnosti a odvažuje se nabízet a přijímat pohostinnost… Představte si, jaké dobro by mohlo nastat – a jakému zlu by se dalo zabránit –, kdyby více židů, muslimů, hinduistů, křesťanů, buddhistů a dalších překročilo cesty a jiné bariéry, které je oddělují, a objevilo v sobě přátele.
Znovunalezení křesťanské kontemplace mi otevřelo oči pro buddhisty a súfisty – jejich učení a praktikující.
Všichni jsme v pokušení vytvořit si Boha podle svého, který bude udržovat status quo a pokřtí naše hodnoty jako Boží definitivní slovo. Když Bůh zpochybňuje náš způsob života a náboženské a kulturní hodnoty, které nám jsou drahé, jsme v pokušení utéct a hledat nového boha – boha podle svého – který bude podporovat naše privilegia a předsudky a povede nás do boje proti našim nepřátelům.
Proroci vědí, že náboženství je nejlepší a že také hrozí, že bude nejhorší. Rádi si vybíráme strany a prohlašujeme se za bezhříšné, čisté a ortodoxní („správné“), aniž bychom měli důkazy, že je to pravda. To vždy překvapí všechny kromě proroků.
Rev. James Lawson (1928-2024),:A myslím si, že pokud je náboženství platné, jak ho chápu já a moje rodina, myslím si, že náboženství musí vystoupit z lavic a stát se hnutím za morální, intelektuální spiritualitu, která nám může pomoci stát se lidmi, jakými nás Bůh stvořil.
Každý den Ježíš dodržoval stejný rytmus: stáhl se do ústraní, ale pak se vrátil, aby se zapojil uzdravováním, krmením, péčí, přijímáním, obvazováním ran tohoto světa a vštěpoval lidem vizi odolnosti, zapojoval se do hořícího světa
Jak si můžeme opravdu myslet, že by Marie – pokud by myslela tak, jak byla vycvičena myslet každá dobrá židovská dívka své doby – mohla být plně připravena slyšet, mluvit nebo žít Boží poselství? Musela se nechat vést Bohem mimo svou škatulku očekávání, svou zónu pohodlí, své poslušně náboženské následování vůdce (což je rys všech náboženství na jejich nižších úrovních). Byla velmi mladá a do značné míry nevzdělaná. Možná, že samotná teologie není tou nezbytnou cestou, ale místo toho stačí integrita a odvaha. Nic z toho, co kdo řekl v synagoze, by Marii ani Josefa na tuto situaci nepřipravilo. Oba se museli spolehnout na své anděly! Který správný biskup by se v takové situaci svěřil? Já sám bych to neudělal. O Josefovi víme jen to, že to byl „spravedlivý muž“ (Mt 1,19), pravděpodobně také mladý a nevzdělaný. Tato okolnost je naprostou konfrontací s našimi kritérii a způsobem hodnocení pravosti.