Vývoj náboženství

Pět etap vývoje náboženství

Desátý týden : pět etap vývoje

Otec Richard shrnuje pět etap změn, které se historicky odehrály v náboženských a kulturních institucích. Tyto fáze nazývá v angl.: “Pět M”: lidskost, instituce, památník a vzpomínky (p.s. můj nekreativní překlad) Tento týden budeme etapy zkoumat jako inspiraci pro duchovní obnovu v našich náboženských komunitách a v našich životech.

Na počátku je kreativita člověka spolu s Duchem Božím

Zdá se, že mnoho velkých věcí v historii začíná jedinou lidskou bytostí. Pokud člověk řekne něco plného života, co dobře pojmenuje realitu, poselství se často přesune do druhé fáze, kdy se stane otcem hnutí. To je období největší energie. Církev je ve své největší vitalitě jako “Ježíšovo hnutí” a instituce je pouze prostředkem pro hnutí. Je to fáze plná pohybu a je vždy velmi vzrušující, kreativní ale také riskantní.

Kreativní společenství však v sobě nese rizika a proto…

Riskantní je, protože Boží kreativita v dějinách je větší než jakákoli denominace, jakákoli kultura nebo schopnost jakékoli tradice ji vyjádřit slovy. Nad touto fází nemáme kontrolu. Ale kdy by chtěl, aby to bylo něco menšího? Respektovali bychom a milovali Boha, kterého bychom mohli ovládat? To si nemyslím! Přesto se poměrně rychle přesouváme z rizikové fáze pohybu do fáze jakéhosi stroje (instituce) To je předvídatelné a pochopitelné.

Je potřeba řád, instituce

Institucionální nebo strojová fáze směřování je samozřejmě už méně živelná. To není až tak špatné. Možná jen pro ty , kteří vidí církev jako cíl sám o sobě, a nevidí v ní jen pouhý prostředek pro původní vizi. Potřebujeme “méně ušlechtilé” části těla, aby nás všechny udržely růst směrem k lásce (1 Korintským 12:22-24). Jinak to nejde; ale když si nebudeme vědomi omezené kapacity stroje, budeme od něj vyžadovat víc než je možné. Děláme z toho památník, který se stane uzavřeným systémem a který bude fungovat podle své vlastní samoobslužné logiky. Od této chvíle je pak velmi těžké riskovat pro Boha nebo pro hodnoty evangelia.

Z instituce se ale nesmí stát uctívaný památník

Nakonec se tato náboženská památka a její údržba a síly pro její zachování stávají cílem samy o sobě. Je jednoduché jen do památníku vstoupit a uctívat v něm, aniž bychom věděli proč. Přestaneme samostatně toužit po Bohu . V této fázi jsme přeskočili lidskou a kreativní fázi a stali jsme se lidmi, které autoři Mark Gibbs a T. Ralph Morton nazvali “zamrzlí Boží lidé”. [1] Nedostává se nám žádného vědomí, že jsme Bohem milováni a že nás zve do našeho vnitřního člověka k sobě.

Památník je pro duchovní lenochy, ale lze jej také kreativně reformovat

V tomto stavu je náboženství pouze záminkou k tomu, aby zůstalo v bezvědomí a chránilo jen paměť (vzpomínku) na to že kdysi , byla jeho cesta velkým dobrodružstvím. Náboženství už není samotný život ale ve skutečnosti je pouhou náhražkou života nebo, co je ještě horší, životu se vyhýbá. Hledáme cestu, chceme odhalit tajemství, jak zůstat v kontaktu s lidskou a kreativní scénou a nebyli naivní ohledně nutnosti některých institucí a potřeby milovat památky. Buďme k sobě upřímní: všichni milujeme památky, když jsou to pomníky našeho života, naší cesty, nebo naší instituce.

Prameny:

[1] Mark Gibbs and T. Ralph Morton, God’s Frozen People (London: Collins, 1964).

Adapted from Richard Rohr, The Wisdom Pattern: Order, Disorder, Reorder (Cincinnati, OH: Franciscan Media, 2001, 2020), 92–95.

Image credit: Jenna Keiper, Untitled Church I (detail), 2020, photograph, New Mexico, used with permission. Toni Frissell, Minnie Burden, barefoot, riding a horse (detail), 1964, photograph, Library of Congress, public domain. Jenna Keiper, Untitled Window (detail), 2020, photograph, New Mexico, used with permission. Jenna Keiper and Leslye Colvin, 2022, triptych art, United States.

This week’s images appear in a form inspired by early Christian/Catholic triptych art: a threefold form that tells a unified story. 

Image inspiration: The left and right photos are of stone monuments: solid and unmoving. Between them the fresh energy and movement of a horse and rider breathe life into this trio of images. How can we stay connected to the energetic, movement origins of our religions?

https://email.cac.org/