Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Podívejte se na Matku Marii. Židovská teenagerka z dělnické třídy. Svobodná. Přijímá nezvanou návštěvu obrovské okřídlené bytosti, která naplní její pokoj svou září a předá Marii její posvátné pokyny. “Budeš nádobou pro vtělení božství zde na zemi,” prohlašuje. “A bude to bolet jako čert, když budeš jeho matkou.” Marie se zachvěje, ale zůstává přítomná. A pak řekne ano. “Hineni. Tady jsem. Staň se vůle tvá.”
Síla tohoto letničního probuzení však nespočívala ve vnějších projevech mluvení jazyky a uzdravování, ale v zázraku, kdy se černí a bílí lidé společně klaněli, muži a ženy společně kázali a samotnou svou přítomností na jednom místě deklasovali rasismus a sexismus. Duch stále působí, když překonáme své předsudky a rozdíly. [2]
Když jsem byl v roce 1969 vyslán jako diakon do Acoma Puebla v Novém Mexiku, měl jsem jen základní znalosti o náboženství původních obyvatel. Pozoroval jsem, jak matky v pueblu ukazovaly svým dětem, jak si mají tiše zamávat ranním sluncem směrem k obličeji, stejně jako se my učíme “žehnat” znamením kříže. Domorodí obyvatelé zde měli kontemplativní modlitbu dávno předtím, než jsme se objevili my, františkáni.
Mystika každodenního života je příležitostí k hlubokému proniknutí do hlubin lidské zkušenosti, vztahů s druhými lidmi a setkání s přírodou. -Barbara Holmesová
Obnovení království skrze moc Ducha ve skutečnosti převrátilo status quo. Jak již předpověděli Maria a Zachariáš, ti, kdo se nacházejí na spodku společenského žebříčku – ženy, mládež a otroci – budou příjemci Ducha a nositeli jeho moci [Lk 1,46-55; 1,67-79].
Duch Boží je rozpoznán na začátku Bible, když hraje svou roli v příběhu stvoření. Duch svatý jako dech je silou, která dává život všemu živému ve vesmíru (Genesis 1,2). Tím, že tak činí, je stvoření chápáno jako Boží čin. Duch svatý hýbe biosférou a dává život všemu, co se v ní nachází. . . .
Existuje Vnitřní připomínač a Vnitřní učitel (viz Jan 14,26; 16,4), který drží pohromadě všechny nesourodé a roztříštěné části našeho života, který vyplňuje všechny mezery, který vlastní všechny chyby, který odpouští všechna selhání – a který nás miluje do stále hlubšího života. To je popis práce Ducha svatého, který je pramenem, jenž v nás vyvěrá (Jan 7,38-39)
Je škoda, že Duch svatý bývá pro mnoho křesťanů opomíjen. Ve skutečnosti Ducha “nemáme”. Obávám se, že máme tendenci prostě jen procházet jednotlivými pohyby. Formálně sice věříme, ale upřímně řečeno, není v tom moc horlivosti. Není v tom moc přesvědčení. Není v tom moc služby. Prostě jen tak nějak věříme.