Týden dvacátý čtvrtý: Kontemplativní čtení- Neděle, 8. června 2025
Otec Richard nás vybízí, abychom četli Písmo podle vzoru Ježíše a ve společnosti Ducha Svatého, jehož přítomnost dnes církev slaví.
Ježíš čte v souvislostech
Ježíš ví, jak spojit jednotlivé body a zjistit, kam posvátný text skutečně směřuje, nad rámec nižší úrovně vědomí konkrétního okamžiku, jednotlivce nebo okolností. Ví, že příběh má širší souvislosti – souvislosti, které odhalují Boha jako milosrdného a inkluzivního.
Ježíš moudře vybírá myšlenky z Písma
Ježíš necituje věty, které jsou represivní, imperialistické („Moje země je nejlepší!“), hněvivé nebo exkluzivní. Nezmiňuje dvacet osm „nezabiješ“ uvedených v Leviticus 18 a 20, ale rozhodl se zopakovat jediné pozitivní přikázání z Leviticus 19:18: „Miluj svého bližního jako sebe samého.“ Nejdelší pasáž, kterou cituje (v Lukášovi 4:18–19), je z Izaiáše 61:1–2. Ježíš končí slovy „hlásat milostivý rok Páně“ a záměrně vynechává další řádek – „a den pomsty našeho Boha“ –, protože nepřišel, aby ohlašoval pomstu.
Číst Písmo s pohledem lásky
To je to, co Duch Svatý učí každého věřícího člověka – číst Písmo (a samotné životní zkušenosti) s pohledem lásky. Kontemplativní praxe nám pomáhá rozvíjet třetí oko, které čte mezi řádky a nachází nit, která vždy směřuje k inkluzivitě, milosrdenství a spravedlnosti. [1]
Číst Písmo jako celek
Biblické zjevení je o probuzení. Je o uvědomění, ne o principech výkonu. Nemůžeme se tam dostat, můžeme tam jen být, ale to základní Bytí v Bohu je z nějakého důvodu příliš těžké uvěřit a příliš dobré, aby to byla pravda. Pouze pokorní ji mohou přijmout, protože potvrzuje více o Bohu než o nás. Abychom dosáhli tohoto uvědomění, vyzývám nás, abychom četli Starý zákon a Nový zákon jako jednu ucelenou knihu: antologii inspirativních příběhů s počátkem, prostředkem a koncem. Čtěte ji jako jeden text vedený Duchem.
Číst Písmo jako dítě
Čtěte je jako inspiraci, čímž mám na mysli především to, že Bůh pomalu rozvíjí vědomí čtenáře, aby mohl získat stále jasnější pochopení sebe sama jako milovaného Božího dítěte. Biblické texty, když je čteme s „chudobou ducha“ (Matouš 5:3), nám vysvětlují jak nás samotné, tak historii. Když je čteme s pocitem nároku, jako by nám něco dlužil, bohužel nás vedou k domnělé schopnosti vysvětlovat Boha ostatním.
Bůh se nemění, ale my ano
Bůh se v textu nemění, ale my ano. Psaná slova jsou inspirovaná právě v tom smyslu, že nás inspirují a mění! Zde používám doslovný význam slova inspirovat – „vdechnout nám“ větší život. Pokud psaná slova toho nedosahují, pak nejsou vůbec „inspirovaná“ – alespoň pro nás.
A je třeba se podle slov Písma i měnit
Potkal jsem příliš mnoho lidí, kteří věří v nejrůznější inspirované texty, ale jsou bez života – bez dechu života, který byl vdechnut do Adamových nosních dírek (Genesis 2:7). „Přicházejí ke mně, ale jen slovy“ (Izaiáš 29:13), s tím, co Izaiáš i Ježíš nazývali „slovy na rtech“ (Izaiáš 29:13; Matouš 15:8). [2]
Translated with DeepL.com (free version)