Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Kristus je světlo, které lidem umožňuje vidět věci v jejich plnosti. Přesným a zamýšleným účinkem takového světla je vidět Krista všude jinde. Ve skutečnosti je to moje definice pravého křesťana. Zralý křesťan vidí Krista ve všem a ve všech ostatních. To je definice, která nás nikdy nezklame, vždy od nás bude vyžadovat více a nedá nám žádný důvod bojovat, vylučovat nebo odmítat kohokoli.
Když můžeme plným hlasem říci: „Ty jsi Bůh mého srdce, můj Bůh a můj podíl navždy“ [Žalm 73:26], pak můžeme otevřít oči a vidět, že Bůh, kterého hledám, je již ve mně … a v tobě. Již jsme jedno.
Raná východní církev dala jasně najevo, že vtělení Krista projevuje univerzální princip. Vtělení neznamenalo jen to, že se Bůh stal Ježíšem, ale že Bůh řekl ano hmotnému vesmíru a samotné fyzické podstatě. Východní křesťanství chápe tajemství vtělení v univerzálním smyslu. V jistém smyslu je vždy advent, protože Bůh přichází na svět navždy (viz Jan 1:9).
Eucharistie by nás měla probudit k uvědomění, že v naší holé a nahé existenci proudí skrze nás důstojnost a síla – a totéž platí i pro všechny ostatní, i když si to většina z nich neuvědomuje. Takové tělesné uvědomění stačí k tomu, aby řídilo a posilovalo celý náš život víry.
Než křesťanství vyvinulo relativně bezpečné rituální jídlo, které nazýváme eucharistie, byla Ježíšovou nejkonzistentnější sociální činností nová forma stolování s novými lidmi, setkávání se s těmi, kteří byli utlačováni nebo vyloučeni ze systému. —Richard Rohr
R.Rohr: Existuje tolik způsobů, jak projevit Boha, kolik je bytostí ve vesmíru. Naše osobní a kolektivní ztělesnění odhalují aspekty posvátna prostřednictvím naší osobnosti, vztahů, oblastí práce a studia, kultury, ekonomiky, politiky a spravedlnosti. Ačkoli se lišíme v podobnosti, Boží obraz (imago Dei) přetrvává a září skrze všechny stvořené věci.
Ježíš jako Kristus ztělesňuje onu mezipřítomnost mezi Stvořitelem a stvořeným. Mezi transcendentním a vtěleným. Ale nejen Ježíš. Jde o nás všechny. Dokonce i stromy, mikrobi a hvězdy jsou stvořeny, prodchnuty a drženy pohromadě Proměnou. Kristus je dynamický, hojný vztah, kakofonie vzájemně provázaných spojení, kterými se pohybuje rozhovor. Kristus je vlastně opakem statického slova, jediného výroku řízeného mocným slovem
Pokud Boží slovo nepřijmeme za své, pak Písmo nemá větší význam než četba dobrého románu nebo nedělních novin. Boží slovo je určeno k tomu, abychom ho přijali do svého života, konzumovali a trávili, aby podněcovalo růst. Měli bychom růst do svobody lásky, kterou je Bůh.
Východ slunce v příběhu o Velikonocích není jen denní doba, je to stav srdce. Východ slunce je prostor, kde noční obavy ustupují naději, kde cítíme pokoj ohledně naší smrtelnosti v dosahu univerzální pravdy, že láska trvá, a kde cítíme, jak světlo hřebenuje temné obzory srdcí, která jsme drželi zabarikádovaná.
smrt a vzkříšení: Tolik vědeckých disciplín se spojuje, každá svým způsobem, aby řekly, že v tomto světě na všech úrovních probíhá neustálý pohyb ztráty a obnovy. Zdá se, že je to vzorec veškerého růstu a vývoje. Být naživu znamená odevzdat se tomuto nevyhnutelnému proudění. Je to stejný vzorec v každém atomu, v každém lidském vztahu i v každé galaxii.