Čtrnáctý týden: Víra ve vzkříšení
Richard Rohr označuje smrt a vzkříšení za univerzální vzor Skutečnosti:
Duchovní transformace – smrt a vzkříšení
Křesťanství – stejně jako buddhismus, další náboženství a systémy založené na přírodě – naznačuje, že vzor proměny, vzor, který spojuje, vzor života, který nám Realita nabízí, není vyhnutí se smrti, ale vždy proměna smrti. Jinými slovy, jediným důvěryhodným vzorem duchovní transformace je smrt a vzkříšení. Křesťané se učí podstupovat zkoušky, protože Ježíš nám řekl, že musíme „nést kříž“ spolu s ním (Mt 16,24; Mk 8,34; L 14,27). Buddhisté to dělají, protože Buddha zcela přímo řekl, že „život je utrpení“. Buddhismus nás učí, jak dovedně rozeznat zdroj utrpení, odpoutat se od svých očekávání a zášti a zbavit se iluzí.
Pokaždé jde o volbu a krok do hlubší úrovně
Smrt a život jsou dvě strany téže mince; nemůžeme mít jednu bez druhé. Pokaždé, když se rozhodneme odevzdat, pokaždé, když důvěřujeme umírajícímu, je naše víra vedena na hlubší úroveň a my pod ní objevujeme Větší Já. Rozhodneme se netlačit se do přední řady a v zadní řadě se stane něco mnohem lepšího. Opustíme narcistický hněv a zjistíme, že se začínáme cítit mnohem šťastnější. Vzdáme se potřeby ovládat svého partnera a vztah konečně rozkvete. Pokaždé je to však volba – a pokaždé je to druh umírání. Zdá se, že poznáme, co je život, až když víme, co je smrt.
Žít je pro mě Kristus a zemřít je zisk (sv.Pavel)
Mystici a velcí světci byli ti, kteří se naučili důvěřovat a připustit tento vzorec a často říkali v podstatě: „Co jsem kdy ztratil tím, že jsem zemřel?“. Nebo zkuste slavnou Pavlovu větu: „Žít je pro mě Kristus a zemřít je zisk“ (Filipským 1,21). Nyní dokonce i vědecké studie odhalují stejný univerzální vzorec. Věci se mění a rostou tím, že umírají až do svého současného stavu, ale pokaždé je to riziko. Vždy se ptáme: „Bude to tentokrát fungovat?“.
Neustálý pohyb ztráty a obnovy
Tolik vědeckých disciplín se spojuje, každá svým způsobem, aby řekly, že v tomto světě na všech úrovních probíhá neustálý pohyb ztráty a obnovy. Zdá se, že je to vzorec veškerého růstu a vývoje. Být naživu znamená odevzdat se tomuto nevyhnutelnému proudění. Je to stejný vzorec v každém atomu, v každém lidském vztahu i v každé galaxii. Domorodé národy, hinduističtí guruové, Buddha, Mojžíš, Mohamed a Ježíš – ti všichni to v lidských dějinách jasně viděli a pojmenovali to jako druh „nutného umírání“.
Opustit a získat hlubší
Pokud je tento vzorec pravdivý, platil vždy a všude. Takové vidění nezačalo teprve před dvěma tisíci lety. Každý z nás se musí naučit opustit něco menšího, aby se mohlo stát něco většího. Ale to není náboženství – je to vysoce viditelná pravda. Je to způsob, jakým funguje realita.
Přečtěte si tuto meditaci na webu cac.org.
Prameny:
Adapted from Richard Rohr, The Universal Christ: How a Forgotten Reality Can Change Everything We See, Hope for, and Believe (New York: Convergent, 2019, 2021), 218–219.
Image credit: Jenna Keiper, Untitled (detail), Washington, 2020, photograph, used with permission. Click here to enlarge image. The first rays of sun caressing our faces remind us of the importance of new beginnings, of waiting, of awe.