Je to naše práce. Je naší odpovědností nacházet krásu na nečekaných místech, žasnout nad zázraky kolem nás a odpočívat v momentech čisté magie.
Jsme otevřeni úžasu?
Věřím, že základní, prvotní, fundamentální duchovní intuice je okamžik úžasu a zázraku. Říkáme: „Bože, to je krásné!“ Proč tak často říkáme „Bože!“ v takových okamžicích? Myslím, že je to uznání, že se jedná o božský okamžik. Jsme si nějak vědomi, že něco je prostě příliš dobré, příliš správné, příliš velké, příliš včasné. Když v našem životě chybí úcta a údiv, budujeme svou víru na zákonech a rituálech a snažíme se vytvořit nějaký moment úcty. Občas to asi funguje.
Utrpení a přežití
A radost je také disciplína. Hledáme ji, hladovíme po ní a žízníme po ní, cvičíme ji, dokud se nestane zvykem. Jak? Tím, že v každém okamžiku zaměříme svou pozornost i na ty nejmenší předměty, vjemy a emoce, které nám stojí na cestě. Musíme se naučit ji hledat, dokud se naše hledání nestane zvykem.
Úžas a údiv
Talmud nás učí, že máme říkat sto požehnání denně, a povzbuzuje nás, abychom si všímali a ne jen bezmyšlenkovitě proplouvali svými dny….. Vrácení fotografie do mého života bylo vizuální verzí této výzvy, abychom skutečně vnímali a prožívali krásu světa a nic z toho nebrali jako samozřejmost….. Pořizování těchto malých fotografií na telefonu … mi pomohlo najít cestu zpět k vděčnosti a spojení s Bohem….
Privilegium samotného života
Genesis popisuje „samotnou dobrotu“, která přichází na konci dlouhého procesu stvoření….. Tento harmonický celek je tak dobrý, že si Stvořitel bere takříkajíc volno, aby se z něj mohl těšit. Tento den odpočinkové radosti nám říká, že smyslem existence nejsou peníze, moc, sláva, bezpečí ani nic jiného než toto: podílet se na dobrotě, kráse a živosti stvoření.
Duchovní praxe bázně
Když mluvím o úžasu, mám na mysli praxi nazírání na krásno. Vidět to majestátní – zasněžené Himálaje, slunce zapadající na moři – ale také to naprosto všední – mýdlovou bublinu odrážející se ve vaší kuchyni, zoxidovaný spodek pánve z nerezové oceli. Více než o velkolepé krásy našeho života jde o to, abychom byli schopni věnovat pozornost všednosti. Dalo by se říci, že najít krásu v obyčejnosti je hlubší úkol než vystoupat na vrchol hory…..
Důstojnost všech věcí
Poznání je podporováno zvědavostí, moudrost je podporována úctou. Úcta předchází víře, je jejím kořenem. Abychom byli hodni víry, musíme se nechat vést úctou.
Ztraťte smysl pro úctu, dovolte, aby vaše domýšlivost snížila vaši schopnost uctívat, a vesmír se pro vás stane tržištěm. Ztráta úcty znamená vyhýbání se vhledu. Návrat k úctě je prvním předpokladem pro oživení moudrosti, pro objevení světa jako aluze na Boha
Úžas, který spojuje
Výzva ke kontemplaci není ničím novým, ale nyní s sebou nese naléhavost, která je pro naši dobu specifická. Tato výzva ke kontemplativnímu životu je určena všem. Často chceme takovou praxi nebo životní styl odsunout mezi „věřící“ nebo „duchovní“, ale prostou pravdou je, že nám všem byly dány oči, abychom viděli. Stačí se jen rozhodnout žít s viděním.
Ochota žasnout
Zdravé náboženství nám dává základní pocit úcty. Oživuje jinak prázdný vesmír. Dává lidem univerzální úctu ke všem věcem. Jen s takovou úctou nacházíme důvěru a soudržnost. Teprve pak se svět stává bezpečným domovem. Pak můžeme vidět odraz božského obrazu v člověku, ve zvířeti, v celém přirozeném světě – který se nyní stal ze své podstaty „nadpřirozeným“.
Uznávání a oceňování
Rabín a teolog dvacátého století Abraham Joshua Heschel [1907-1972] hodně psal o „radikálním úžasu“ [2], pocitu „wow“ nad světem, který je podle něj kořenem spirituality. Je to něco, co lidé často zažívají v přírodě – na pověstném vrcholu hory, při procházce lesem, při pohledu na nádherný výhled na oceán. Ale myslím, že jde také o to, vnést tento pocit úcty do maličkostí, které často považujeme za samozřejmé nebo za součást pozadí našeho života. Patří sem květiny u silnice; chuť zmrzliny v našich ústech; … nebo najít na zemi opravdu, ale opravdu dobrý klacek. A patří sem i věci, které obvykle ani nepovažujeme za potěšení, jako je teplá mýdlová voda na našich rukou, když myjeme nádobí.