Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
A radost je také disciplína. Hledáme ji, hladovíme po ní a žízníme po ní, cvičíme ji, dokud se nestane zvykem. Jak? Tím, že v každém okamžiku zaměříme svou pozornost i na ty nejmenší předměty, vjemy a emoce, které nám stojí na cestě. Musíme se naučit ji hledat, dokud se naše hledání nestane zvykem.
Musíme se připravit na to, abychom i uprostřed chaosu a utrpení žili dobrý život plný vzdorné radosti. Toho lze dosáhnout. Dokázaly to miliardy našich předků a sousedů. Jejich odkaz nás učí vnímat každou zesilující epizodu turbulence jako porodní bolest, z níž se může zrodit nová tvůrčí příležitost. Život bude tvrdý; jedinou otázkou je, zda se staneme tvrdšími, moudřejšími a odolnějšími….
Pamatujte, že celý proces nejčastěji začíná jedním dlouhým, vychutnávaným okamžikem úžasu, jedním plně upřímným okamžikem, kdy vidíme a říkáme: „Právě tohle!“. A jak sliboval Izajáš, budeme vědět, že každý okamžik křičí: „Jsem tady! Jsem tady!“
Nepřipoutávejte se. Pokud prožíváte smutek a naprostou ztrátu, nepřipoutávejte se k prožívání sebe sama ve chvílích naprosté ztráty. Spíše se od své ztráty odpoutejte. Je skutečná – ale vězte, že ztráta nemá právo pojmenovat, kdo jste, neboť pouze nekonečná štědrost Boha, který se vám dává právě v tomto okamžiku, má právo pojmenovat, kdo jste.
Místo toho, aby František s těmito systémy přímo bojoval a riskoval, že se stane jejich zrcadlovým obrazem, prostě dělal věci jinak. Právě on je inspirací pro tento hlavní princip Centra pro akci a kontemplaci: Nejlepší kritika špatného je praxe lepšího
Problémem většiny občanských náboženství a kulturního křesťanství je nedostatek náboženské zkušenosti. Lidé, kteří nezažili láskyplnou nebo důvěrnou zkušenost s Bohem, mají sklon být v náboženství extrémně rigidní, dogmatičtí a panovační.