Každý okamžik křičí: “Jsem tady!”

Třicátý týden: Jen tohle

 

Říkám: “Jsem tady, jsem tady” lidem, kteří se ani nedovolávají mého jména.

-Izajáš 65:1 

Richard potvrzuje, že každý okamžik je příležitostí vidět věci takové, jaké jsou, a přijmout dar božské přítomnosti. 

Skutečným darem kontemplativní praxe je být šťastný a spokojený

Skutečným darem kontemplativní praxe je být šťastný a spokojený, i když jen sedíme na verandě a díváme se na kámen; nebo když konáme “nicotnou” modlitbu či vlídně hledíme na cokoli v jeho všednosti; nebo když dokážeme vidět, přijmout a říci, že každý jednotlivý akt stvoření je “právě toto”, a tak mu dovolit, aby na nás působil svůj zázrak. 

Jděte se tedy učit, těšit se a odpočívat ve vnitřní spokojenosti a pozitivitě

Jděte se tedy učit, těšit se a odpočívat ve vnitřní spokojenosti a pozitivitě – plné nádrži svěží vody, a to jak před úspěchem, tak po neúspěchu. Pak máme poklad, který nám nikdo nemůže vzít ani dát. Budeme připraveni nechat se uchvátit mnoha okamžiky úžasu – a budeme schopni odevzdání, které přináší jak základní sjednocení, tak radost. 

Prostě být

Pamatujte, že celý proces nejčastěji začíná jedním dlouhým, vychutnávaným okamžikem úžasu, jedním plně upřímným okamžikem, kdy vidíme a říkáme: “Právě tohle!”. A jak sliboval Izajáš, budeme vědět, že každý okamžik křičí: “Jsem tady! Jsem tady!” [1]

Duchovní učitelka Paula D’Arcy strávila delší dobu kontemplativním pozorováním přírody.

Píše: 

Prožívej přírodu kolem sebe

Odpočívám a všímám si stromů vyrůstajících z vody. Dívám se do vody a vidím, jak se stromy spojily s řasami a rostlinami. Nejsem tu snad proto, abych se učila, jak se spojit s Bohem? Příroda se poutá, ale nelpí….Dívám se na řeku. Kdybych k ní měl přilnout, musel bych ji nabrat do kbelíku a část si vzít s sebou. Oddělil bych ji od sebe. Kdybych se chtěl přimknout ke stromu, musel bych jeho část odlomit nebo vyrvat z kořenů. Kdybych se chtěl přimknout ke skále, musel bych ji oddělit od jejího domova. Tohle je ještě horší: kdybych se chtěl přimknout k červenému ptáku, musel bych ho dát do klece. 

Nech se unášet krásou a radostí z ní

Možná, že když lpím na lidech, tak je také zatemňuji. Odděluji je od jejich vlastních vnitřních kořenů. Pomáhám jim uvěřit, že jsou na mně závislí nebo že hlad v jejich břiše je voláním po mně. Přesvědčuji nás oba. A pak nikdy neslyšíme volání hladu, které je pro Boha. Až do této chvíle jsem to nechápal. Mám hlad po Bohu…. Teď, když jím a piji (přijímám) Boží stvoření, cítím se sytý. Nechávám se unášet jeho krásou, aniž bych ji potřeboval vlastnit, ovládat nebo si ji zajišťovat na zítřek. Vidím ho takové, jaké je… opravdu ho vidím. A to stačí, opravdu vidět. Jsem přítomen tomuto okamžiku. To přináší radost. [2] 

Prameny:

[1] Adapted from Richard Rohr, Just This (Albuquerque, NM: CAC Publishing, 2017), 24, 25. 

[2] Paula D’Arcy, Gift of the Red Bird: A Spiritual Encounter (New York: Crossroad Publishing, 1996), 93, 107–108. 

Image credit: A path from one week to the next—Izzy Spitz, Wings (detail), digital oil pastel. Izzy Spitz, Tuesday Chemistry (detail), digital oil pastel. Izzy Spitz, Field Study 1 (detail), oil pastel. Used with permission. Click here to enlarge image

In the midst of color and movement we focus and are present to one point in a sacred sphere.