Místo sounáležitosti
Otec Richard popisuje první dny služby Františka z Assisi a jeho vztah k přírodě:
František kontemplativní člověk v přírodě
František se vydává na cestu nadšený, protože ví, že jeho povoláním je být kontemplativním člověkem, který tráví čas v přírodě v samotě a modlitbě, a že má být v aktivní službě a hlásat lidem to, co zažil. Cestou spatří strom plný ptáků. Přiblíží se ke stromu a ptáci neodlétají, a tak s nimi začne mluvit. O tomto prvním kázání, které není určeno lidem, ale zvířatům, ptákům, máme několik zpráv. Možná to bylo zromantizováno, ale příběh je takový, že zůstali a poslouchali ho. Na konci kázání říká: Teď jděte pryč, protože jsem vám řekl, kdo jste.
v celé své svobodě a radosti, také vzdává slávu Bohu
Po zbytek života je František ve vztahu s různými zvířaty, ptáky, rybami, stromy a květinami. Těmto tvorům vždy říká: „Uvědomujete si, že svou existencí ze své podstaty vzdáváte slávu Bohu? Buďte tedy takoví, jací jste. Každé zvíře, každá stvořená bytost má něco jedinečného na práci. Každý z vás dělejte to, co děláte, a tím vzdáváte slávu Bohu!“ A tak se stalo. Měl by radost z toho, že všechno dělá svou věc. To je vzájemné zrcadlení a myslím, že mu to umožnilo dělat si to své. Uvědomoval si, že právě tím, že je František, v celé své svobodě a radosti, také vzdává slávu Bohu. Nemá problém být sám, protože zrcadla jsou všude.
Ocitám se uprostřed vesmíru sounáležitosti.
O Františkově vztahu k přírodě mohu s jistou důvěrou mluvit jen proto, že jsem to upřímně zažil na svých postních rekolekcích v poušti. Vím, že to může znít fantaskně, ale všechno se stává zrcadlem – ať už tvar skal nebo jejich barva. Na konci pěti týdnů jsem nasbíral celou hromadu kamenů, protože vždycky něco pojmenovávaly o mně, a já ani nevěděl, co to bylo. Chci jen říct, že celý svět ožívá: každý druh kaktusu, každý druh stromu nebo mrtvé větve, východ a západ slunce, různé druhy ptáků. Ocitám se uprostřed vesmíru sounáležitosti.
David Whyte toto poselství opakuje ve své básni „Slunce“.
Slunce
Otec Richard se s vámi podělí o úryvek:
… Chci jít
procházet životem
ohromen a nechápavý
s díky….
Chci vědět
Když se skloním k liliím
u vody
a cítím jejich malé a
dokonalý odraz
na své tváři….
Chci vědět
co jsem
a co jsem
se podílejí na tom, že milují
tento svět
jako já….
Chci být nalezen láskou,
… chci ožít
ve svatosti
této sounáležitosti. [1]
Tuto meditaci si přečtěte na stránkách cac.org.
Prameny:
[1] David Whyte, “The Sun,” from The House of Belonging: Poems. Copyright © 1997 David Whyte. Reprinted with permission from Many Rivers Press, Langley, WA. www.davidwhyte.com.
Adapted from Richard Rohr, In the Footsteps of Francis: Awakening to Creation (Albuquerque, NM: Center for Action and Contemplation, 2010), webcast. Available as MP3 audio download.
Image credit and inspiration: Benjamin Yazza, Untitled (detail), New Mexico, 2023, photo, used with permission. Click here to enlarge image. Awe is as close as the way a butterfly alights on a flower in the yard outside.