Dvacátý osmý týden: praxe lepšího způsobu života
Pro otce Richarda je František z Assisi (1182-1226) zářným příkladem člověka, který „praktikoval to lepší“. František místo spoléhání se na soudy a kritiku pochopil sílu prostého lepšího způsobu života:
Nejlepší kritika špatného je praxe lepšího
Bůh dal svatého Františka dějinám v klíčovém období, kdy západní civilizace začala směřovat k racionalitě, funkčnosti, konzumu a věčné válce. František byl sám vojákem a synem obchodníka s látkami; pocházel z kultury, kterou kritizoval, a postavil se těmto vznikajícím systémům na počátku jejich dnes již osm století trvající světové nadvlády. Místo toho, aby František s těmito systémy přímo bojoval a riskoval, že se stane jejich zrcadlovým obrazem, prostě dělal věci jinak. Právě on je inspirací pro tento hlavní princip Centra pro akci a kontemplaci: Nejlepší kritika špatného je praxe lepšího. [1]
Ekonomií milosti
Jak poznamenal teolog Adolf Holl (1930-2020), František se narodil ve chvíli, kdy lidé začali měřit čas podle hodin namísto kostelních zvonů. [2] Když křesťanští představitelé začali počítat, František počítat přestal. Přešel od běžné ekonomie zásluh k podivuhodné ekonomii milosti, kde Bůh nepočítá, ale pouze bezvýhradně dává.
Ekonomií úctě k Zemi
Když se Evropa začala centralizovat a organizovat vše na vysoké úrovni řízení, František jako božský šibal řekl: „Koho to zajímá?“. Když římský katolicismus za papeže Inocence III (1160/61-1216) dosáhl výšin papežské a světské moci, František odpověděl: „Existuje jiný způsob, který je mnohem lepší!“. Když jsme zahájili styl výroby a spotřeby, který nakonec zpustošil planetu Zemi, rozhodl se milovat Matku Zemi a žít na ní jednoduše a bosky. A František to všechno dělal s „dokonalou radostí“, která pramení z toho, že se vzdává svého ega.
Ekonomií Ježíše Krista
František se neobtěžoval zpochybňovat církevní doktríny a dogmata. Prostě bral vážně napodobování Krista a snažil se žít tak, jak žil Ježíš. V Legendě z Perugie, jedné z prvních zpráv o Františkovi, připomíná prvním bratřím, že vědí jen tolik, kolik vědí. [3] Jeho důraz na jednání, praxi a životní styl byl na svou dobu zásadní a revoluční a je základem františkánské alternativní ortodoxie. František a Klára si zamilovali Ježíšovu lidskost a pokoru. Ježíš pro ně byl někým, koho je třeba skutečně napodobovat, a ne jen uctívat jako božského.
Ekonomií praktického života
První františkáni a klarisky chtěli být praktiky evangelia, a ne jen „slovní policií“, „inspektory“ nebo „muzejními kurátory“, jak papež František nazývá některé duchovní. František i Klára nabízeli svá pravidla jako forma vitae neboli formu života. Ortopraxi (správnou praxi) považovali za nezbytnou paralelu a možná i precedens slovní ortodoxie (správného učení). Historie ukázala, že mnoho křesťanů se nikdy nedostane k praktickým důsledkům své víry. „Proč neděláte to, čemu říkáte, že věříte?“ ptá se prorok vždy.
přeloženo Deepl free. nadpisy překladatel
Prameny:
[1] See “The Eight Core Principles of the Center for Action and Contemplation.”
[2] Adolf Holl, The Last Christian, trans. Peter Heinegg (Garden City, NY: Doubleday, 1980), 1.
[3] The Assisi Compilation, [105], in Francis of Assisi: Early Documents, vol. 2, The Founder (New York: New City Press, 2000), 210. This compilation of early Franciscan texts includes The Legend of Perugia.
Adapted from Richard Rohr, Eager to Love: The Alternative Way of Francis of Assisi (Cincinnati, OH: Franciscan Media, 2014), 86–87, 200–201; and
Returning to Essentials: Teaching an Alternative Orthodoxy (Albuquerque, NM: Center for Action and Contemplation, 2015). Available as CD and MP3 download.
Image credit: Claudia Retter, Three Fish (details), photograph, used with permission. Jenna Keiper & Leslye Colvin, 2022, triptych art, United States. Click here to enlarge image.
This week’s image appears in a form inspired by early Christian/Catholic triptych art: a threefold form that tells a unified story.Image inspiration: We might find ourselves swimming against the current, but we’ve made a conscious decision to practice something different in response to an inner call