Sedmnáctý týden: Odpojení
Ať už se nacházíme v jakémkoli stavu, v síle či slabosti, v radosti či smutku, k čemukoli se cítíme připoutáni, musíme se toho zříci.-Meister Eckhart, kázání na Lukáše 1,57
Podle učitele CAC Jamese Finleyho nám praktikování kontemplativního odstupu pomáhá rozpoznat, že naše pocity, jakkoli jsou skutečné, nakonec neurčují, kým jsme.
Na základě své práce psychoterapeuta a duchovního vůdce nabízí Finley jemný způsob, jak tomuto učení porozumět:
Naše smutky a ztráty neruší štědrost Boží
Nepřipoutávejte se. Pokud prožíváte smutek a naprostou ztrátu, nepřipoutávejte se k prožívání sebe sama ve chvílích naprosté ztráty. Spíše se od své ztráty odpoutejte. Je skutečná – ale vězte, že ztráta nemá právo pojmenovat, kdo jste, neboť pouze nekonečná štědrost Boha, který se vám dává právě v tomto okamžiku, má právo pojmenovat, kdo jste.
Ztráta smutek je skutečný, ale nemá autoritu nad námi
Ztráta je tedy skutečná. Prociťte ji, je skutečná. Ale nepodléhejte jejímu nároku, aby vás unesla, jako by smutek, který prožíváte, měl autoritu pojmenovat, kdo jste a co je pro vás možné. Protože tuto autoritu má pouze nekonečná Boží láska.
Také radost je skutečná ale odpoutejte se i od ní
Stejně tak, pokud jste v okamžiku radosti, třeba skutečné radosti nad něčím, buďte radostní, ale od své radosti se oddělte. Protože radost je konečná, radost je pomíjivá, radost pomíjí. Užívejte si ji, ale uvědomte si, že ve srovnání s věčnou radostí – „radostí, kterou smrt nemá moc zničit“ – je tato radost, kterou prožíváte, pomíjivá. Nenechte se kvůli své radosti unést. Buďte od radosti odpoutáni.
Finley nabízí moudrost, kterou se naučil od Thomase Mertona (1915-1968), který byl jeho novicmistrem v době, kdy byl Finley mladým mnichem:
I Thomas Merton byl realista
Když jsem přišel za Thomasem Mertonem na duchovní vedení, často se mě zeptal: „Jak to jde?“ „Jak to jde,“ odpověděl jsem mu.
A já mu odpovídal: „Jde mi to dobře!“.
A on říkal: „Nedělej si z toho těžkou hlavu, bude to ještě horší.“
Naše srdce patří jen nám
A jindy jsem přišel opravdu skleslý kvůli něčemu. A on řekl: „Nedělej si z toho těžkou hlavu, bude líp.“
To se mění a mění, to se mění a mění. Ale co je to ta nekonečná láska, která neochvějně prostupuje kolísavými cestami našeho srdce? A jak si můžeme vyhradit toto vnitřní jádro místa v sobě, k němuž nemá konečný přístup, protože zcela náleží Bohu?
Odpoutejme se i od své neschopnosti se odpoutat
Mimochodem, měli bychom se od toho odpoutat i tím, že si budeme vědomi své neschopnosti to praktikovat, protože jsme jen lidská bytost. Víme, že když jsme na dně, jsme opravdu na dně. A když jsme radostní, jsme radostní. Musíme si tedy dávat velký pozor, abychom se nepřipoutali k cíli stát se odpoutanými!
Vývoj je moře, které nás nese na svých vlnách
Musíme se zhluboka nadechnout a valit se na vlnách vývoje sebe sama.
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version), mezinadpisy si dovolil vložit překladatel
Prameny:
Adapted from James Finley, “Meister Eckhart: Session 3” in Turning to the Mystics, season 7 (Albuquerque, NM: Center for Action and Contemplation, 2023), podcast, MP3 audio. Forthcoming episode.
Image credit: A path from one week to the next—Margi Ahearn, Exercise on Grief and Lamentation. McEl Chevrier, Untitled. CAC Staff, Untitled. Used with permission. Click here to enlarge image.
On retreat, the CAC staff used watercolors to connect to our collective grief. This is one of the watercolor paintings that came from that exercise.