Osmnáctý týden: Cesta k jednoduchosti
Richard uvažuje o Františkovi a Kláře z Assisi jako o vzorech osvobození a radosti z toho, že se můžeme oprostit.
Odejdi moje království a přijď tvé
Když František po políbení malomocného řekl: „Opustil jsem svět,“ říkal tím, že se vzdává obvyklých výplat, omezení a odměn běžného podnikání a rozhoduje se žít v největším království ze všech. Abychom se mohli modlit a skutečně myslet „přijď království tvé“, musíme být také schopni říci „moje království odejdi“. Většina křesťanů v nejlepším případě dělí svou loajalitu mezi Boha a císaře, ale František a Klára nikoli. Jejich první občanství bylo vždy a v každém případě jinde, což jim paradoxně umožňovalo žít v tomto světě s radostí, odstupem a svobodou (viz Flp 3,20).
Radikální svobodu není snadné získat
Když souhlasíme s tím, že budeme žít prostě, stavíme se mimo možnost druhých podplatit nás, falešně nás odměnit nebo nás ovládat penězi, postavením, trestem a ztrátou či ziskem. To je nejradikálnější úroveň svobody, ale samozřejmě není snadné ji získat. František a Klára si vytvořili život, v němž neměli co ztratit, netoužili po zisku, neměli dluhy, které by museli splácet, a neměli žádný luxus, který by potřebovali nebo chtěli. Většina z nás jim může jen závidět.
A možná se vzdáme i svých názorů
Když se dohodneme, že budeme žít prostě, pochopíme, co měl František na mysli, když řekl: „Člověk se ještě nevzdal všeho pro Boha, dokud se držel peněženky svých názorů.“ Všichni jsme se snažili žít prostě, a proto jsme se snažili žít prostě. [1] Většina z nás zjistí, že tento měšec je mnohem nebezpečnější než měšec na peníze, a málokdy ho pustíme z ruky.
Jsme solidární se všemi
Když se dohodneme, že budeme žít prostě, nepovažujeme lidi, kteří jsou přistěhovalci, uprchlíci nebo nemají bydlení, za hrozbu nebo za konkurenci. Jejich okrajový stav jsme si vybrali sami – svobodně a vědomě se stáváme „návštěvníky a poutníky“ v tomto světě, jak říká František (cituje 1 Petr 2,11). Prostý životní styl je jednoduše řečeno aktem solidarity se způsobem, jakým žije většina lidí od počátku lidstva.
Spousty starostí zmizí
Když se dobrovolně dohodneme, že budeme žít prostě, nemusíme se dostávat do šílenství práce kvůli platu nebo možnosti koupit si nepotřebné věci či zvýšit své společenské postavení. Užíváme si svobody, že nemusíme šplhat. Můžeme šplhat kvůli druhým, ale ne jen kvůli sobě.
Náš čas je náš život
Když se dohodneme, že budeme žít jednoduše, máme čas na duchovní a tělesné skutky milosrdenství, modlitbu, službu a práci pro spravedlnost, protože jsme ve své mysli a srdci znovu projednali samotné chápání času a jeho účelu. Čas nejsou peníze, navzdory běžnému aforismu. Čas je život sám!
Jsme svobodní v lásce
Když se dohodneme, že budeme žít jednoduše, lidé přestanou být majetkem a předměty pro naši spotřebu nebo použití. Naše touha po vztazích nebo po tom, aby nám druzí sloužili, naše potřeba obdivu, naše touha využívat lidi nebo věci jako zboží pro naše osobní potěšení a jakákoli potřeba ovládat a manipulovat druhými pomalu – ano, velmi pomalu – odpadá. Teprve pak jsme skutečně svobodní k lásce.
Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org.
Prameny:
[1] Thomas of Celano, The Remembrance of the Desire of a Soul 102, in Francis of Assisi: Early Documents, vol. 2, The Founder (New York: New City Press, 2000), 338.
Adapted from Richard Rohr, Eager to Love: The Alternative Way of Francis of Assisi (Cincinnati, OH: Franciscan Media, 2014), 36–37, 38, 39, 40.
Image credit: Benjamin Yazza, Untitled (detail), New Mexico, 2023, photo, used with permission. Click here to enlarge image. When we let go of anything other than what is right here, right now, we can fly.