Týden dvacátý první: Život v duchu
Historička náboženství Diana Butler Bassová popisuje důvěrný vztah mezi Ježíšem a Duchem:
Duch je hybnou silou, oživující tvůrčí život celého kosmu
Duch uschopňuje Ježíše, aby byl neustále přítomen ve světě, a je třeba přiznat, že tentýž Duch plně působí již od stvoření….. Boží Duch skutečně Ježíše počíná, iniciuje jeho veřejné působení a udržuje jeho duchovní život. Duch je hybnou silou, oživující tvůrčí život celého kosmu, zodpovědný zejména za vizi těch, kteří jsou v lidských dějinách nejvíce naladěni na tep Božího srdce. To poznal i apoštol Petr, když kázal pohanům: „Víte … jak Bůh pomazal Ježíše Nazaretského Duchem svatým a mocí, jak chodil a konal dobro a uzdravoval všechny utiskované … neboť Bůh byl s ním“ (Sk 10,36-38).
Ježíš by nebyl trvale přítomen, kdyby nebylo Ducha.
Oddělit Ježíše od Ducha je téměř nemožné. Ježíš by bez Ducha neexistoval; Ježíš by byl bez Ducha pokorným obchodníkem; Ježíš by nebyl trvale přítomen, kdyby nebylo Ducha.
Ježíše nemůžeme poznat bez Ducha.
Křesťanská teologie obvykle upřednostňuje poznání Ježíše jako způsob, jak poznat
Ducha, ale křesťanský život funguje opačně. Ježíše nemůžeme poznat bez Ducha.
V Písmu se Duch nazývá ruach, pneuma a šechina, „vítr“, „dech“ a „příbytek“. [1]
Teoložka Marjorie Suchocki je označuje jako Boží moc, moudrost a přítomnost. Tyto tři věci jsou jádrem vykoupení, prožívání plného života, který Bůh zamýšlí pro všechny:
Bůh je přítomen v Ježíši
Bůh svou přítomností odpovídá na odcizení a osamělost láskou; Bůh jako moudrost odpovídá na ztrátu času důvěrou; Bůh jako moc odpovídá na nespravedlnost posilující nadějí. Tato vize vykupitelského Boha přítomnosti, moudrosti a moci vychází z biblického zjevení Boží přítomnosti v Ježíši Nazaretském, který dostal jméno Kristus. [2]
Když Ježíše chápeme ve vztahu k Duchu jako přítomnosti, moudrosti a moci, můžeme Ježíše zakoušet jako dynamickou postavu, která je spojena s tajemnou Boží činností a která přebývá s námi, vždy přítomná.
Butler Bass sdílí, jak mohli Ježíšovi židovští následovníci chápat jeho spojení s Duchem:
V judaismu je šechina, ženská přítomnost Boha, která sestupuje na zem a přebývá mezi lidmi
Ježíš jako Žid by byl obeznámen s myšlenkou šechiny, Boží přítomnosti, která přebývá ve světě. Jak říká Amy-Jill Levinová: „Judaismus má představu šechiny, ženské přítomnosti Boha, který sestupuje na zem a přebývá mezi lidmi.“ V judaismu je šechina, ženská přítomnost Boha, která sestupuje na zem a přebývá mezi lidmi. [3]…
Jaký je Duch dnes?
Nebylo to snad tak, jak Ježíše prožívali jeho první následovníci?… Jako osobu obývanou šekinou? Že byl nějakým způsobem Božím příbytkem a že v mysli jeho bratrů a sester Židů neexistoval skutečný rozpor mezi nesením tajemství posvátna a plně lidským bytím? A pokud takový byl, je takový i dnes? Přítomnost, moudrost, božský příbytek s námi, ženský duch, tady a teď?
Přečtěte si tuto meditaci na cac.org.
Prameny:
[1] Michael E. Lodahl, Shekhinah/Spirit: Divine Presence in Jewish and Christian Religion (Mahwah, NJ: Paulist Press, 1992), 41–57.
[2] Marjorie Hewitt Suchocki, God, Christ, Church: A Practical Guide to Process Theology, rev. ed. (New York: Crossroad, 1989), 87.
[3] Amy-Jill Levine, “A Jewish Take on Jesus,” U.S. Catholic 77, no. 10 (October 2012): 20.
Diana Butler Bass, Freeing Jesus: Rediscovering Jesus as Friend, Teacher, Savior, Lord, Way, and Presence (San Francisco, CA: HarperOne, 2021), 222–223, 224.
Image credit and inspiration: Tim Zänkert, body of water (detail), 2017, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. Like sunlight on water, we cannot grasp or clutch Spirit, but its beauty is with us all the same.