Pokud jsme však oddáni kontemplativnímu postoji, postupně začneme vnímat svůj každodenní život z pohledu těchto okamžiků probuzení. Všimneme si, že mají v sobě pocit vyzařování, plnosti nebo návratu domů. Ve světle těchto okamžiků získáváme pocit, že v záplavě denních požadavků proplouváme hlubinami vlastního života. Trpíme hloubkovou deprivací. Je politováníhodné, že nevysvětlitelná Boží jednota s námi je skryta v hlubinách, nad nimiž se ploužíme.
