Patnáctý týden: Péče o vnitřní oheň
V tomto videu se učitel CAC James Finley zamýšlí nad tématem „péče o vnitřní oheň“ jako nad způsobem, jak budovat schopnost radikální odolnosti.
Společná přítomnost
Slovo „oheň“ používám jako metaforu pro určité okamžiky v našem životě, kdy jsme obdařeni zvýšeným smyslem pro společnou přítomnost. Mají v sobě pocit toho, co nikdy nekončí.
Rozměr naší vlastní přítomnosti
V našem každodenním životě si většinu věcí uvědomujeme, když je míjíme na cestě za něčím jiným. Čas od času nás však něco zaujme a dá nám důvod k zastavení. Například se zastavíme, abychom si prohlédli strom. Předtím jsme viděli mnoho stromů, uvidíme jich ještě mnoho a je to jen strom. Ale je tu určitý okamžik, kdy jsme vyzváni, abychom se zastavili, zamysleli a byli přítomni stromu. V tomto zastavení zažíváme, že procházíme jakýmsi sestupem. Je to velmi jemné – hlubší, niternější rozměr tajemství naší vlastní přítomnosti…..
Sestupujeme do hloubky přítomnosti
Máme pocit, že v tomto prohlubujícím se společném sjednocení se stromem společně klesáme dolů do hlubiny podobné propasti, která vyvěrá a nevysvětlitelně se nám dává jako tento okamžik sjednocení se stromem. Tato hloubka přítomnosti nemá jméno, ale my jí jméno dáváme. V naší tradici je to Bůh. Zakoušíme Boží velkorysost, která vyvěrá a rozdává se v nekonečnosti Boha jako tajemství tohoto okamžiku. Probouzí se v nás božskost stromu i nás samotných a naší společné, sdílené nicoty bez Boha. Je v tom cítit posvátnost. To je oheň, kterému se chceme věnovat.
Do intimity
Stejný postřeh bychom mohli učinit o každém základním rozměru našeho života: o důvěrném vztahu s druhým člověkem, o přítomnosti dítěte, o cestě dlouhotrvající trpělivosti, o chvíli modlitby, o tiché hodince na konci dne, o nočním bdění ve tmě. Čas od času se božství obdaří tímto druhem ohně, tichým světlem, které má v sobě velkou hloubku a intimitu.
Ale pak jakoby vše pomine do každodenního života
Tyto chvíle jsou někdy docela intenzivní, v jejich důsledku už nikdy není něco úplně stejné. Ale většinou to tak vůbec není. Takové okamžiky jsou tak nenápadné, že kdybychom si nedali pozor, přehlédli bychom je. Bývají také velmi pomíjivé. Vracíme se ke každodennímu životu, odcházíme na další schůzku, zapínáme televizi o něco hlasitěji nebo děláme cokoli jiného.
Naučíme se hledat probuzení v každém dni?
Pokud jsme však oddáni kontemplativnímu postoji, postupně začneme vnímat svůj každodenní život z pohledu těchto okamžiků probuzení. Všimneme si, že mají v sobě pocit vyzařování, plnosti nebo návratu domů. Ve světle těchto okamžiků získáváme pocit, že v záplavě denních požadavků proplouváme hlubinami vlastního života. Trpíme hloubkovou deprivací. Je politováníhodné, že nevysvětlitelná Boží jednota s námi je skryta v hlubinách, nad nimiž se ploužíme.
Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org.
Prameny:
Adapted from James Finley, 2024 Daily Meditations Theme: Radical Resilience: Tending the Fire Within, Center for Action and Contemplation, video, 9:35.
Image credit: Jenna Keiper, Untitled (detail), Washington, 2020, photo, used with permission. Click here to enlarge image. Within our deep and tender inside spaces there is a bright light to tend and care for.