Čtvrtý týden: Věrná odolnost
Podle Dr. Barbary Holmes nás víra vyzývá, abychom si uprostřed krize a nespravedlnosti zvolili radost:
Zvolit si radost
Naše současná situace vyžaduje odolnost a pevnou víru, že radost je uzdravující vnitřní událostí a duchovní praxí…..
Lidé z BIPOC, kteří si pamatují cesty starších, ji viděli v praxi. Předvádění radosti v době, kdy jsou rány stále zasazovány, není projevem nadpozemské síly. Je to projev víry, že nám Bůh nedá víc, než můžeme unést…..
Radost je ovocem Ducha
Nemusíme o svou realitu bojovat, můžeme ji prostě žít. Můžeme být podivní a celiství a měnit tvar, jak je třeba, neboť jsme povoláni k jinému účelu. Jsme vyzýváni, abychom se probudili do své pravé podstaty duchovních bytostí, těmi co sdílí energii proroků a jejich potenciál. Radost, o níž hovoří Písmo svaté, je přístupná, ale má v sobě i jistou „přesažnost“: Svět ji nedal a svět ji nemůže vzít. Jak slyšíme od Ježíše v Janově evangeliu 16,22: „Tak teď máte bolest, ale já vás zase uvidím a vaše srdce se budou radovat a nikdo vám vaši radost nevezme.“ (Mt 16,22). [1]
Brian McLaren popisuje radikální důvěru a odolnost, kterou mohou duchovní praxe nabídnout v těžkých časech:
Předešlé generace se dokázaly radovat navzdory chaosu
Musíme se připravit na to, abychom i uprostřed chaosu a utrpení žili dobrý život plný vzdorné radosti. Toho lze dosáhnout. Dokázaly to miliardy našich předků a sousedů. Jejich odkaz nás učí vnímat každou zesilující epizodu turbulence jako porodní bolest, z níž se může zrodit nová tvůrčí příležitost. Život bude tvrdý; jedinou otázkou je, zda se staneme tvrdšími, moudřejšími a odolnějšími….
Pomůže nám učit se radosti v komunitě
Komunity, které se učí a učí … duchovní odolnosti, se stanou životně důležitými zdroji pro všechny. (Můžeme doufat, že se na této práci budou podílet i některá křesťanská společenství.) Tyto individuální a komunitní praktiky nám pomohou odhodit hořkost, strach, zklamání a toxicitu a doplnit energii milosrdenstvím, vizí, očekáváním a vyrovnaností. Pomohou nám ignorovat to, co si zaslouží být ignorováno, a sledovat to, co je třeba sledovat. Pomohou nám přeformulovat naše vyprávění, abychom mohli truchlit, truchlit a naříkat… i když si představujeme, oslavujeme a pracujeme na zrození lepší budoucnosti…..
Udržovat si prostor pro krásu a radost z ní
Důvěřovat procesu je jiný způsob, jak říci důvěřovat inteligenci, která je moudřejší než současná lidská inteligence, důvěřovat lásce, která je hlubší než současné projevy lidské lásky, důvěřovat touze, která je silnější a moudřejší než současné projevy lidské touhy. Křesťané nazývají tuto moudrost, lásku a touhu Bohem, božstvím nebo tvůrčím duchem a ostatní mohou najít vlastní způsoby, jak ji pojmenovat….. Použijeme-li známý biblický jazyk, budeme muset vírou procházet údolím stínu smrti [Žalm 23,4] a vždy si udržovat anticipační prostor pro zrození něčeho krásného, zejména během nejbolestivějších kontrakcí. [2]
Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org.
Prameny:
[1] Barbara A. Holmes, Crisis Contemplation: Healing the Wounded Village (Albuquerque, NM: CAC Publishing, 2021), 117, 119.
[2] Brian D. McLaren, Do I Stay Christian? A Guide for the Doubters, the Disappointed, and the Disillusioned (New York: St. Martin’s Essentials, 2022), 190, 191.
Image credit: Thays Orrico, Untitled (detail), Brazil, 2020, photograph, public domain. Click here to enlarge image.
We keep the candles lit together throughout the joys and pains of human life.