Čtvrtý týden: Věrná odolnost
Richard Rohr rozšiřuje téma řád-neřád-řád jako vzor odolnosti a víry:
Řád a neuspořádanost spolupracují
Řád sám o sobě chce obvykle odstranit jakýkoli nepořádek a rozmanitost. Nepořádek sám o sobě nás uzavírá před jakýmkoli prvotním sjednocením, smyslem a nakonec i zdravým rozumem lidí i systémů. K přeuspořádání neboli transformaci lidí a systémů dochází tehdy, když řád a neuspořádanost chápeme tak, že spolupracují. [1]
sjednocení
V Bibli vidím tento vzorec: (1) Začínáme skupinovým myšlením; (2) postupně se posouváme k individualizaci prostřednictvím zkušeností vyvolenosti, selhání a milosti; (3) pak dochází k průlomu do jednotícího vědomí několika málo těch, kteří jsou vedeni a plně procházejí těmito prvními dvěma etapami. Vezměme si Mojžíše, Davida, mnohé proroky, Jóba, Marii, Máří Magdalénu, Pavla a samotného Ježíše. Mohli bychom to také popsat jako (1) Jednoduché vědomí (Řád), (2) Složité vědomí (Nepořádek) a (3) Nejednotné vědomí neboli „jednotnou cestu“ (Přeuspořádání).
K duchovnímu pokroku třeba tolerance
Jednotná cesta – neboli to, co nazývám přeuspořádání – je pro lidi v prvním stádiu uspořádaná (Řád) naprosto záhadná a neznámá a pro lidi ve druhém stádiu neuspořádaná (Nepořádek) stále spíše děsivá a ohrožující. Pokud nejsme vycvičeni v důvěře v tajemství a v určité míře tolerance k nejednoznačnosti a utrpení, nepostoupíme na duchovní cestě příliš daleko. Ve skutečnosti budeme často utíkat zpět k Řádu, když se nám v Rozkladu bude dařit špatně.
Skrze temnotu nás vede víra a naděje
Proto biblická tradice, a zejména Ježíš, chválí víru více než lásku. Proč? Protože víra je tou trpělivostí s tajemstvím, která nám umožňuje vyjednávat o etapách. Jak upozornil Gerald May (1940-2005) v knize Temná noc duše, umožňuje Bohu, aby nás provedl temnotou – tam, kde Bůh ví a my ne. Jedině tak lze dojít k lásce! Láska je skutečný cíl, ale víra je proces, jak se k němu dostat, a naděje je ochota žít bez řešení a uzavření. To jsou skutečně „tři věci, které trvají“ (1 Kor 13,13).
Mít víru znamená zůstat ve vztahu
Mít víru nemusí souviset s tím, že jsme dokonalí. Má co dělat s tím, abychom zůstali ve vztahu, „vydrželi tam“, drželi se svazku tak pevně, jako se Bůh drží nás. Nejde o to být správný, ale být spojený.
Jednou jsem si při rekolekcích napsal do deníku:
Pravda je vztah – nikoliv myšlenka
Jak je od tebe dobré, Bože, že jsi z pravdy udělal vztah, a ne myšlenku. Teď je mezi námi dvěma prostor pro růst, pro rozhovor, pro výjimku, pro nekonečné porozumění, které vzniká díky intimitě, pro možnost něco ti vrátit a dát – jako bych ti mohl něco vrátit. Nabízíš možnost zrušit, potěšit, omluvit se, změnit se, odevzdat se. Je tu prostor pro fáze i pro utrpení, pro vzájemnou vášeň i vzájemnou lítost. Je tu místo pro všechno vzájemné.
To je genialita biblické tradice. Ježíš nabízí sám sebe jako „cestu, pravdu a život“ (Jan 14,6) a najednou se to všechno stalo sdílením naší osoby namísto nějakého boje o ideje. [3]
Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org.
Prameny:
[1] Adapted from Richard Rohr, preface to The Wisdom Pattern: Order, Disorder, Reorder, rev. ed.(Cincinnati, OH: Franciscan Media, 2001, 2020), xiii.
[2] Adapted from Richard Rohr, Things Hidden: Scripture as Spirituality, rev. ed. (Cincinnati, OH: Franciscan Media, 2008, 2022), 55, 69.
Image credit: Thays Orrico, Untitled (detail), Brazil, 2020, photograph, public domain. Click here to enlarge image.
We keep the candles lit together throughout the joys and pains of human life.