Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Tito lidé jsou hybateli změny v kultuře, což odpovídá klasickým třem fázím očištění, osvícení a sjednocení. Každá z těchto fází působí jako hybatel změny různými způsoby. Vstoupit, projít a vrátit se domů by mohly být nezbytné kroky pro každého z nás.
jednota v srdci vesmíru.Ať už ji nazýváte posvátnou jednotou, Bohem, vesmírem, základem bytí, zdrojem nebo Jedním, není tam někde venku, ale je vepsána do toho, co jsme a kde jsme….. Kde by vůbec mohl nebýt Zdroj této láskyplné, vztahové reality, světelné sítě spojující všechny věci?
Když objevíme a žijeme z koherence ve svém bytí, zjistíme, že jsme ve vztahovém poli se všemi bytostmi, s mystickou jiskrou v centru, která nás všechny spojuje.
V onen den si uvědomíte, že já jsem ve svém Otci a vy jste ve mně a já jsem ve vás. -Jan 14,20
Naše kontemplativní praxe je „laboratoří“, v níž se učíme umírat svým pomíjivým identitám, emocím a myšlenkám, abychom mohli přijmout vždy trvalé a dokonalé zrcadlení Božího pohledu. Zbytek našeho života se stává polem, na němž prožíváme tuto účast na Lásce, odrážíme pohled milosti na Druhého a pak nám zbývá spousta pro všechny ostatní.
Svatý Symeon nám říká: „Představte si, že se díváte do svého vlastního srdce“. Díváme se do vlastního srdce nejen jako do centra emocí, ale jako do místa, kde se rozlévá a dotýká neustálá, sebe darovací přítomnost Boha i nás v naší nicotě bez Boha. V našem srdci se nachází tato sjednocení….
Jak je od tebe dobré, Bože, že jsi z pravdy udělal vztah, a ne myšlenku. Teď je mezi námi dvěma prostor pro růst, pro rozhovor, pro výjimku, pro nekonečné porozumění, které vzniká díky intimitě, pro možnost něco ti vrátit a dát – jako bych ti mohl něco vrátit. Nabízíš možnost zrušit, potěšit, omluvit se, změnit se, odevzdat se. Je tu prostor pro fáze i pro utrpení, pro vzájemnou vášeň i vzájemnou lítost. Je tu místo pro všechno vzájemné.
A já se rozhlédla po té bráně zesnulých a unavených a pomyslela si, že v tomhle světě chci žít. Ten sdílený svět. Ani jeden člověk v té bráně – jakmile přestal zmatený pláč – nevypadal, že by se bál někoho jiného. Vzali si sušenky. Chtěla jsem všechny ty ostatní ženy také obejmout. Tohle se pořád může stát kdekoli. Ne všechno je ztraceno.
Letošní rok uzavíráme poetickou připomínkou, že nic nestojí osamoceně. Báseň „Já jsem“ pochází od básníka Dedana Gilse (1945-2015)