Jak je od tebe dobré, Bože, že jsi z pravdy udělal vztah, a ne myšlenku. Teď je mezi námi dvěma prostor pro růst, pro rozhovor, pro výjimku, pro nekonečné porozumění, které vzniká díky intimitě, pro možnost něco ti vrátit a dát – jako bych ti mohl něco vrátit. Nabízíš možnost zrušit, potěšit, omluvit se, změnit se, odevzdat se. Je tu prostor pro fáze i pro utrpení, pro vzájemnou vášeň i vzájemnou lítost. Je tu místo pro všechno vzájemné.
Stát se agenty změny
A já se rozhlédla po té bráně zesnulých a unavených a pomyslela si, že v tomhle světě chci žít. Ten sdílený svět. Ani jeden člověk v té bráně – jakmile přestal zmatený pláč – nevypadal, že by se bál někoho jiného. Vzali si sušenky. Chtěla jsem všechny ty ostatní ženy také obejmout. Tohle se pořád může stát kdekoli. Ne všechno je ztraceno.
Nic nestojí osamoceně
Letošní rok uzavíráme poetickou připomínkou, že nic nestojí osamoceně. Báseň „Já jsem“ pochází od básníka Dedana Gilse (1945-2015)