Dvacátý třetí týden: Ježíšova modlitba
Sklopte hlavu, zavřete oči, jemně vydechněte a představte si, že se díváte do svého srdce. Přeneste svou mysl, tedy své myšlenky, z hlavy do srdce. -Svatý Symeon Nový Teolog
Učitel CAC James Finley pokračuje v úvahách nad pokyny svatého Symeona k modlitbě Ježíšovy modlitby:
Zavři oči při modlitbě
Symeon nás poučuje, abychom při modlitbě Ježíšovy modlitby „zavřeli oči“. Co kdybychom všichni mohli právě teď zavřít oči a nechat se vnitřně probudit? A co kdybychom po otevření očí viděli svýma probuzenýma očima to, co viděl Ježíš ve všem, co viděl? Co bychom viděli? Viděli bychom Boha! Protože Ježíš viděl Boha ve všem, co viděl.
Ježíš viděl Boha ve všem, co viděl.
Úžasné na tom je, že nezáleží na tom, zda Ježíš viděl svou vlastní matku nebo prostitutku, radost shromážděných na svatbě nebo smutek shromážděných při pohřbu milované osoby. Nezáleželo na tom, zda viděl své učedníky nebo své katy, ptáka nebo strom – Ježíš viděl Boha ve všem, co viděl.
Pane, kéž bych mohl vidět tvou přítomnost
Ježíš nám říká: „Máte oči, abyste viděli, ale nevidíte“ (Mk 8,18). Nenaučili jste se probudit svou Bohem danou schopnost vidět Bohem danou, zbožnou přirozenost sebe, druhých a všech věcí. To je zdrojem všeho vašeho smutku a zmatku. Naše modlitba se tedy stává: „Pane, kéž bych mohl vidět tvou přítomnost, která se zpřítomňuje a rozdává jako důvěrná bezprostřednost milosti a zázraku naší samotné přítomnosti a všech věcí v naší společné nicotě bez tebe. Pomoz nám pochopit, že velkorysost Nekonečného je nekonečná a že my jsme velkorysost Boží. My jsme píseň, kterou zpíváš.“
Podívej se do svého srdce – tam je přítomen
Svatý Symeon nám říká: „Představte si, že se díváte do svého vlastního srdce“. Díváme se do vlastního srdce nejen jako do centra emocí, ale jako do místa, kde se rozlévá a dotýká neustálá, sebe darovací přítomnost Boha i nás v naší nicotě bez Boha. V našem srdci se nachází tato sjednocení….
Přeneste myšlenky, ze své hlavy do svého srdce
Dále: „Přeneste svou mysl, to znamená své myšlenky, ze své hlavy do svého srdce.“ V tomto případě se jedná o to, abyste si mohli uvědomit, že se jedná o jednotu. Učíme se usadit v proměňující energii modlitby tím, že se tiše ponoříme do prohlubujícího se společenství s Bohem a snažíme se nenechat se unášet myšlenkami, které se vynořují a padají po okrajích naší mysli. Pokaždé, když si uvědomíme, že jsme se nechali unést myšlenkami, vrátíme se ke slovům modlitby, abychom obnovili svou důvěru v milosrdnou Boží lásku…..
Přítomnost Božího milosrdenství se sjednotí s mým srdcem
Tímto způsobem sestupujeme do oblasti srdce, kde si uvědomujeme, že naše vlastní přítomnost je věčně zajedno s Božím milosrdenstvím, které se nám zjevilo v Kristu. Postupně si začínáme uvědomovat, že naše prohlubující se zkušenost s učením se spočinutí v říši srdce … se začíná projevovat nejrůznějšími nečekanými způsoby, a to v každém dalším okamžiku našeho života, až do okamžiku naší smrti a po ní.
Tuto meditaci si můžete přečíst na stránkách cac.org.
Prameny:
Adapted from James Finley and Kirsten Oates, “The Way of a Pilgrim: Session 3,” Turning to the Mystics, season 9, ep. 6 (Albuquerque, NM: Center for Action and Contemplation, 2024), podcast. Available as MP3 audio download and PDF transcript.
Image credit and inspiration: Vlad Bagacian, woman sitting on a grey cliff (detail), 2018, photo, Romania, Unsplash. Click here to enlarge image. Prayer is a practice for the long road of life, remembering that we are accompanied even when we feel alone.