Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Kristus, druhá osoba Trojice, Kristus, Stvořitel vesmíru nebo možná mnoha vesmírů, který dobrovolně a s láskou opouští veškerou svou moc a přichází na tuto ubohou, hříchem naplněnou planetu, aby s námi několik let žil a ukázal nám, jací bychom měli a mohli být. Kristus k nám přišel jako Ježíš Nazaretský, zcela lidský a zcela božský, aby nám ukázal, co to znamená být stvořen k Božímu obrazu. Ježíš, jak nám připomíná Pavel, byl prvorozený z mnoha bratří [Římanům 8,29].
Nemusíme se bát hloubky a šíře vlastního života, toho, co nám tento svět nabízí nebo co po nás žádá. Je nám dáno svolení, abychom se důvěrně seznámili s vlastními zkušenostmi, poučili se z nich a dovolili si sestoupit do hloubky věcí, dokonce i svých chyb, než se pokusíme vše příliš rychle překonat ve jménu jakési idealizované čistoty či nadřazenosti. Bůh se skrývá v hlubinách a není vidět, dokud zůstáváme na povrchu čehokoli – dokonce i hlubin našich hříchů.
Vtělení tedy není jen „Bůh se stal Ježíšem“. Je to mnohem širší událost, a proto Jan poprvé popisuje Boží přítomnost obecným slovem „tělo“ (Jan 1,14). Jan mluví o všudypřítomném Kristu, s nímž se nadále setkáváme v jiných lidských bytostech, v hoře, stéblu trávy nebo špačkovi.
Bůh odmítá být poznán intelektuálně. Boha lze milovat a poznávat pouze v aktu lásky, Boha lze zakoušet pouze ve společenství. Proto nám Ježíš „přikazuje“, abychom směřovali k lásce a plně v ní setrvávali. Láska je jako živý organismus, aktivní silové pole, o které se můžeme opřít, ze kterého můžeme čerpat a kterému můžeme dovolit, aby námi procházelo.
To, co je na Ježíši jedinečné, je jeho samotná inkluzivita! Je natolik zakotven v absolutnosti Božího vztahu, že zcela svobodně relativizuje Zákon, zjednodušuje Proroky a nachází Boha mimo vlastní tradici. Je neustále a důsledně inkluzivní – aniž by popíral svůj židovský základ a víru. Věřím, že inkluzivní můžeme být pouze tehdy, když máme hluboce zakořeněnou a sdílenou zkušenost, do které můžeme lidi „zahrnout“. Musíme mít „domov“, do kterého můžeme lidi přivést.
Když vím, že svět kolem mne je místem skrývání i zjevení Boha, nemohu již udržovat výrazný odstup mezi přirozeným a nadpřirozeným, mezi svatým a profánním. (Božský „hlas“ to přesně objasňuje velmi odolnému Petrovi ve Skutcích 10). Vše, co vidím a znám, je skutečně jeden „vesmír“, který se točí kolem jednoho koherentního středu.
Zamyslete se nad tím, jak vaše kultura reagovala na myšlenku Boha jako ženy. Jak (pokud vůbec) byla Božská ženská a ženská energie ve vás porušena, zahanbena, zneužita, umlčena a nebo zesměšňována? Ať už jste žena nebo muž. Zamyslete se nad tím, jak je ženskost oslavována ve vaší kultuře. . . .
Držte měkký hřejivý obklad těchto láskyplných slov na svém tělesném já, nechte stranou mysl, ba i pohnutky srdce, a zapomeňte na jakékoli rozebírání toho, jací jste nebo nejste. Vaše vlastní tělo – v jeho holém bytí, bez jakéhokoli „konání“ – se stává místem zjevení a vnitřního klidu.