Pouze láska je absolutní

Čtyřicátý pátý týden: Mezicírkevní přátelství

Denní meditace tohoto týdne se zabývají plodností mezináboženských přátelství. Začínáme úvahami otce Richarda o Ježíšově inkluzivitě, která mu umožnila potvrzovat i kritizovat vlastní náboženskou tradici – a vyzývá nás, abychom činili totéž.

Boží svatost je všude

V žádném jiném historickém období neměli lidé tak snadný a bezprostřední přístup k lidem jiných kultur a jiných náboženství, často jako k přátelům. Jakmile si člověk osvojí jakékoli “rozlišování Ducha”, je mu jasné, že Boží svatost existuje všude.

Boží prozřetelnost, projevy dobra a spásné záměry se vztahují na všechny lidi

Druhý vatikánský koncil dal katolíkům několik pěkných oficiálních směrnic a svobod. Nostra aetate, katolický dokument o nekřesťanských náboženstvích z roku 1965, potvrzuje: “Všechny národy totiž tvoří jedno společenství a mají jeden původ… jeden je také jejich konečný cíl: Bůh. [Boží] prozřetelnost, projevy dobra a spásné záměry se vztahují na všechny [lidi].” [1] Takové tvrzení nás všechny právem zasazuje do stejného rámce dějin a nepřipouští mezi námi žádné fundamentální rozdíly. Jednoznačně pocházíme z jednoho Boha, směřujeme k jednomu Bohu, a jak učí mystici všech náboženství, sama Skutečnost je jedna. 

Vracíke se k původnímu postoji Ježíše Krista

Je zvláštní, že nám trvalo téměř celé naše dvoutisícileté dějiny, než jsme se vrátili k “ekumenickému” postoji, který měl Ježíš na samém počátku! V mnoha svých příbězích a učeních vybočuje z cesty a činí z nežidů hrdiny. Rychle poukazuje na chyby a omyly svého vlastního náboženství, judaismu, a přitom mu zůstává věrný. Ježíš se ke svému vlastnímu náboženství stavěl velmi kriticky, ale z nějakého důvodu si jen málokdo z nás myslí, že dokáže udělat totéž.

Boží láska je středem a nehybným bodem otáčejícího se světa

Na druhou stranu si bohužel mnoho lidí myslí, že když už nevěří v absolutní prvenství svého vlastního náboženství, pak pro ně nemá absolutní význam a často na něj zcela rezignují. Já jsem však přesvědčen, že biblická tradice říká, že jediným absolutnem, které máme k dispozici, je věrná láska k Bohu, a nikoli jakýkoli koncept či struktura – dokonce ani naše náboženské tradice samotné. Samotná Boží láska je středem a nehybným bodem otáčejícího se světa. Pokud jsme však tuto lásku nikdy skutečně nezažili, budeme s největší pravděpodobností hledat absolutno jinými způsoby.

Musíme ale mít “domov”, do kterého můžeme lidi přivést.

To, co je na Ježíši jedinečné, je jeho samotná inkluzivita! Je natolik zakotven v absolutnosti Božího vztahu, že zcela svobodně relativizuje Zákon, zjednodušuje Proroky a nachází Boha mimo vlastní tradici. Je neustále a důsledně inkluzivní – aniž by popíral svůj židovský základ a víru. Věřím, že inkluzivní můžeme být pouze tehdy, když máme hluboce zakořeněnou a sdílenou zkušenost, do které můžeme lidi “zahrnout”. Musíme mít “domov”, do kterého můžeme lidi přivést.

Svět chce a lidé potřebují lidi, kteří věří v Něco – Něco, co je povede k dobru, kráse, pravdě a univerzálnosti.

Translated with www.DeepL.com/Translator (free version), mezinadpisy si dovolil vložit překladatel

Prameny:

[1] Second Vatican Council, “Declaration on the Relation of the Church to Non-Christian Religions, Nostra Aetate, October 28, 1965,” sec. 1, in The Documents of Vatican II, ed. Walter M. Abbott (New York: Herder and Herder, 1966), 660–661.

Adapted from Richard Rohr, “Why Jesus?,” Radical Grace 16, no. 2 (April–June 2003): 4. 

Image credit: Jeremy Yap, Untitled (detail), 2017, photograph, Unsplash. Dann Zepeda, Untitled (detail), 2017, photograph, Unsplash. Austin Kehmeier, Untitled (detail), 2020, photograph, Unsplash. Jenna Keiper & Leslye Colvin, 2022, triptych art, United States. Click here to enlarge image.

Image inspiration: Opening the door to difference—to include, rather than exclude—we see a beautiful beyond and receive the life water of new ways to see.