Stát se novým světcem

Svoboda není pocit; je to stejně tak stav bytí a prožívání jako radost. Být svobodný znamená uvědomit si, že jsem vždycky byl svobodný. Skutečná práce na osvobození spočívá v uznání, že vždy existuje možnost volby, i když musím pracovat na tom, abych se k této volbě vrátil.

Znovu zasvěcení našich životů

Jezuitský teolog Teilhard de Chardin napsal: „Na základě Stvoření a ještě více na základě Vtělení není zde dole nic profánní pro ty, kdo umí vidět.“ [2] Svět je jen jeden, a to ten nadpřirozený. Neexistuje žádný „přirozený“ svět, kde by nebyl Bůh. Vše je nadpřirozené. [3]

Čistota není svatost

Ježíš neustále porušoval hranice slušnosti, aby se dostal k lidem na druhé straně této hranice, k těm, kteří jí byli zraněni, k těm, kteří byli odděleni od ostatních: k lidem bez matky, k sexuálním pracovnicím, k obětem a k těm, kteří se stali obětí. Záleželo mu na skutečné svatosti, na spojení věcí lidských a božských, na jednotě hříšníků, na sblížení toho, co bylo dříve odděleno. 

 Pouze láska je absolutní

To, co je na Ježíši jedinečné, je jeho samotná inkluzivita! Je natolik zakotven v absolutnosti Božího vztahu, že zcela svobodně relativizuje Zákon, zjednodušuje Proroky a nachází Boha mimo vlastní tradici. Je neustále a důsledně inkluzivní – aniž by popíral svůj židovský základ a víru. Věřím, že inkluzivní můžeme být pouze tehdy, když máme hluboce zakořeněnou a sdílenou zkušenost, do které můžeme lidi „zahrnout“. Musíme mít „domov“, do kterého můžeme lidi přivést.

zrání v nedokonalosti

Objevování malé cesty

Na rozdíl od „velké cesty“ heroického perfekcionismu v podstatě učí, že jako malá „se všemi [svými] nedokonalostmi“ je přitahována Boží láskou. Bůh ji musí milovat a pomáhat jí, protože je „příliš malá na to, aby vystoupala po drsném schodišti dokonalosti“. [5] S naprostou důvěrou „uvěřila, že je nekonečně milována nekonečnou Láskou“.