Devatenáctý týden: Svoboda od studu
Pastorka a veřejná teoložka Nadia Bolz-Weberová popisuje, jak nás zdůrazňování „čistoty“ odvádí od svatosti:
Lidský systém čistoty
Naše systémy čistoty, dokonce i ty, které byly zavedeny s nejlepšími úmysly, nás nečiní svatými. Vytvářejí pouze zasvěcence a outsidery. Jsou to mechanismy pro dodávání naší vybrané drogy: samospravedlnosti, když nám po bradě stéká šťáva z ovoce stromu poznání dobra a zla. A tyto systémy čistoty ovlivňují mnohem víc než jen náš vztah k sexu a alkoholu: projevují se v politické ideologii, ve způsobu, jakým se lidé navzájem ostouzejí na sociálních sítích, ve způsobu, jakým jsme posedlí „čistým stravováním“. Čistota nejčastěji vede k pýše nebo k zoufalství, nikoli ke svatosti. Protože svatost je o sjednocení s a čistota je o oddělení se od…..
Lidské normy
Spojení se svatostí znamená přístup k nejhlubší, nejšťavnatější části naší duše. Možná právě proto jsme si stanovili tolik hranic, ochran a pravidel jak kolem sexu, tak kolem náboženství….. Když se však hranice, ochrana a pravidla stanou důležitějšími než posvátná věc, kterou mají chránit, dochází k obětem.
Čistota není totéž jako svatost
Ale bez ohledu na to, jak moc usilujeme o čistotu své mysli, těla, ducha nebo ideologie, čistota není totéž co svatost. Je jen snazší definovat, co je čisté, než co je svaté, a tak předstíráme, že jsou zaměnitelné.
Bolz-Weberová poukazuje na Ježíšovo jednání, které povzbuzuje k hledání svatosti místo čistoty:
Ježíš hledal spojení s lidmi ne odloučení…
Zdá se, že Ježíš chtěl spojení s lidmi kolem sebe, ne odloučení. Dotýkal se lidských těl považovaných za nečistá, jako by sama byla svatá: mrtvých holčiček, malomocných, menstruujících žen. Lidé jeho doby byli znechuceni tím, že Ježíšovi učedníci jedli neumytýma rukama, a snažili se ho za to zahanbit. On však odpověděl: „Ne to, co vchází do úst, činí člověka nečistým, ale to, co z nich vychází, jej poskvrňuje“ [Mt 15,11]. Byl věrný zákonu, jen ne na úkor lidí.
… a snažil se přiblížit i k lidem „nečistým“
Ježíš neustále porušoval hranice slušnosti, aby se dostal k lidem na druhé straně této hranice, k těm, kteří jí byli zraněni, k těm, kteří byli odděleni od ostatních: k lidem bez matky, k sexuálním pracovnicím, k obětem a k těm, kteří se stali obětí. Záleželo mu na skutečné svatosti, na spojení věcí lidských a božských, na jednotě hříšníků, na sblížení toho, co bylo dříve odděleno.
Hledat upřímné spojení s Bohem a s lidmi
Když přemýšlím o svatosti, takové, která je smyslná a ztělesněná, zbavená studu a hluboce přítomná v daném okamžiku a vychází ze spojení s Bohem, vzpomenu si na konkrétní scénu z evangelií, kdy přímo uprostřed večeře žena rozlomí nádobu s myrhou a vylije ji Ježíšovi na nohy [Lk 7,37-38]. Poté vezme své nesvázané vlasy a otře mu nohy, čímž smísí svou hřívu, slzy a oběť na Boží nohy. Její oddělenost, od sebe samé i od Boha, se v tu chvíli zmírňuje. Svatost spletla prameny jejího bytí do původní a božsky integrované konfigurace.
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version), mezinadpisy si dovolil vložit překladatel